Bronz
Bronz je slitina mědi a cínu, tvrdší a odolnější než čistá měď. Dal jméno celé epoše lidských dějin a v mincovnictví slouží dodnes – od římských sesterciů po drobné oběžné mince, u nichž rozhoduje trvanlivost, ne hodnota kovu. V antice se z něj razilo drobné oběživo, které doplňovalo stříbrné nominály.
| Základ slitiny | měď a cín |
|---|---|
| Obsah cínu u tvářeného bronzu | 6 až 9 % |
| Hustota | 8,6 až 8,8 g/cm³ |
| Starší český název | spěž |
Historie
Bronz byl prvním kovem, který člověk cíleně vyrobil smícháním dvou surovin. Objev, že přidání cínu k mědi dá podstatně tvrdší materiál, umožnil vyrábět nástroje a zbraně, jaké z kamene ani z čisté mědi udělat nešly. Podle něj se pojmenovala doba bronzová, která ve střední Evropě trvala od 22. do 8. století před naším letopočtem.
Výroba bronzu měla dopad, který se přehlíží: měď a cín se ve stejném místě téměř nevyskytují. Kdo chtěl bronz, musel obchodovat na dálku, a právě kolem téhle potřeby vznikly první dálkové obchodní sítě přes celý kontinent. Doba bronzová je tak zároveň dobou, kdy se Evropa poprvé propojila.
V antice se z bronzu odlévaly sochy, zbraně i nádoby a zároveň se z něj začaly razit mince. Řím na něm postavil svůj drobný oběh: těžká as, dupondius a velký sestercius sloužily k běžným platbám, zatímco stříbrný denár a zlatý aureus kryly velké obchody.
Bronz se udržel i poté, co drahé kovy z oběhu zmizely. Moderní státy z něj razí mince nejnižších hodnot, protože je levný, dobře se razí a v kapse vydrží desítky let. Obsah cínu v mincovních slitinách je nižší než u technického bronzu a doplňuje ho zinek nebo hliník.
Bronzové mince a jejich patina
U bronzové mince nerozhoduje hodnota kovu, ale zachovalost a patina. Bronz na vzduchu reaguje a pokrývá se vrstvičkou, která minci chrání – u antických ražeb je ušlechtilá patina žádaná a její odstranění mince znehodnotí. Zelená, hnědá nebo téměř černá barva je proto součástí kusu, ne špína.
Nebezpečná je naopak takzvaná bronzová nemoc: světle zelený, práškovitý povlak, který se šíří a minci postupně rozpadá. Poznává se podle sypké struktury a podle toho, že se po odstranění vrací. Takový kus patří k odborníkovi, ne pod kartáček.
Praktické pravidlo pro sběratele zní: bronzové mince se nečistí. Leštění, ocet ani chemie hodnotu nezvýší, naopak setřou původní povrch, podle kterého se pravost i stáří posuzují. Ukládají se v suchu a bez kontaktu s měkčeným PVC, který korozi urychluje.