Punské války

Punské války byly tři konflikty mezi Římem a Kartágem v letech 264 až 146 před naším letopočtem. Rozhodly o tom, kdo ovládne západní Středomoří, a skončily zničením Kartága. Během druhé z nich zavedl Řím denár – stříbrnou minci, která mu pak sloužila jako hlavní platidlo přes čtyři století.

Historie

Na počátku stály dvě mocnosti, které se dlouho nepotřebovaly potkat. Kartágo, fénická obchodní republika v dnešním Tunisku, ovládalo moře a obchod; Řím byl pozemní mocností, která si právě podmanila Itálii. Střet přišel na Sicílii.

První punská válka v letech 264 až 241 se vedla hlavně na Sicílii a v okolních vodách a přinutila Řím, který dosud téměř neměl loďstvo, rychle postavit válečnou flotilu. Vyhrál ji a Sicílie se stala jeho první provincií. Kartágo muselo platit válečné náhrady, brzy přišlo i o Sardinii a Korsiku a ztráty si vynahradilo výbojem ve Španělsku.

Druhá punská válka v letech 218 až 201 je nejznámější. Hannibal překročil se slony Alpy, na italské půdě porazil Římany u Trebie, roku 217 u Trasimenského jezera a roku 216 u Kann zničil do té doby největší armádu, jakou Řím postavil. Samotný Řím ale nedobyl. Scipio Africanus přenesl roku 204 válku do Afriky a roku 202 Hannibala porazil u Zamy.

Třetí punská válka v letech 149 až 146 už byla likvidací poraženého soupeře. Řím Kartágo oblehl, roku 146 je dobyl a zničil a jeho území přeměnil v provincii Afrika. Výrok „Kartágo musí být zničeno“, kterým podle tradice Cato starší zakončoval své projevy v senátu, se stal symbolem neústupné politiky.

Válka a peníze

Řím do té doby platil hlavně těžkým bronzovým asem, který se odléval, a stříbrem řeckého typu – didrachmami a od doby kolem roku 226 před naším letopočtem takzvanými kvadrigáty.

Kolem roku 211, uprostřed druhé punské války, zavedl denár, stříbrnou minci v hodnotě deseti asů, odtud i její jméno. Denár zůstal hlavní římskou stříbrnou mincí až do 3. století našeho letopočtu, kdy ho vytlačil antoninián. Bronzový as se mezitím po etapách odlehčoval; spolu s denárem se začal razit as vážící jen šestinu římské libry a kolem roku 141 před naším letopočtem se denár přecenil na šestnáct asů.

Kartágo razilo mince ze zlata, elektronu, stříbra i bronzu, nejčastěji s ženskou hlavou spojovanou s bohyní Tanit, s koněm a s palmou. Za druhé punské války razilo v severní Africe, ve Španělsku, v jižní Itálii i na Sicílii – na válčištích, kde mincemi financovalo svá tažení. Barkovci ve Španělsku vydávali vlastní ražby, mimo jiné se slonem.