Punské války

Punské války byly tři konflikty mezi Římem a Kartágem v letech 264 až 146 před naším letopočtem. Rozhodly o tom, kdo ovládne západní Středomoří, a skončily zničením Kartága. Z jejich financování vzešel i denár – stříbrná mince, která pak Římu sloužila jako hlavní platidlo přes čtyři století.

Historie

Na počátku stály dvě mocnosti, které se dlouho nepotřebovaly potkat. Kartágo, fénická obchodní republika v dnešním Tunisku, ovládalo moře a obchod; Řím byl pozemní mocností, která si právě podmanila Itálii. Střet přišel na Sicílii.

První punská válka v letech 264 až 241 se vedla hlavně na moři a donutila Řím vybudovat od nuly loďstvo. Vyhrál je a získal Sicílii jako první zámořskou provincii. Kartágo, oslabené válečnými náhradami, si vynahradilo ztrátu výbojem ve Španělsku.

Druhá punská válka v letech 218 až 201 je nejznámější. Hannibal překročil se slony Alpy, na italské půdě rozdrtil římská vojska u Trasimenského jezera a roku 216 u Kann zničil největší armádu, jakou kdy Řím postavil. Přesto nedokázal dobýt samotný Řím a Scipio přenesl válku do Afriky; roku 202 Hannibala porazil u Zamy.

Třetí válka v letech 149 až 146 už byla likvidací poraženého soupeře. Řím Kartágo oblehl, srovnal se zemí a jeho území přeměnil v provincii Afrika. Slavná věta „Kartágo musí být zničeno", kterou Cato starší údajně končil každou řeč v senátu, se stala symbolem neústupné politiky.

Válka a peníze

Punské války stály tolik, že přinutily Řím přebudovat vlastní peněžní systém. Do té doby stačila těžká bronzová as a hrubé slitky; válka v zámoří ale potřebovala platit žold, lodě a spojence stříbrem, které bere každý.

Řím proto zavedl denár, stříbrnou minci o hodnotě deseti asů, jejíž ražba začala v době druhé punské války. Stal se z ní základ římské měny na dalších čtyři sta let a měřítko, podle kterého se poměřovaly ostatní nominály. Zároveň se ukázala i druhá tvář válečných financí: hmotnost bronzové asy během války opakovaně klesala, protože stát řešil nedostatek kovu tím, že mince odlehčoval.

Sběratelsky patří k tomuto období kartaginské ražby se symbolem koně a palmy nebo s hlavou bohyně Tanit a rané římské republikánské mince. Kartaginské stříbro a elektron se nachází hlavně na Sicílii, ve Španělsku a v severní Africe – tedy přesně tam, kde se válčilo a kde se platil žold.