Kartágo

Kartágo bylo fénické a později punské město v severní Africe u dnešního Tunisu. Podle tradice ho roku 814 př. n. l. založili osadníci z Týru. Vybudovalo námořní a obchodní říši v západním Středomoří, ve třech punských válkách podlehlo Římu a roku 146 př. n. l. ho Římané dobyli a zničili.

Historie

Počátky Kartága jsou spojovány s fénickými kolonisty z Týru v oblasti dnešního Libanonu. Tradice klade založení do roku 814 př. n. l. a připisuje ho legendární královně Didó, zvané též Elissa; její historičnost je ale sporná. Jméno města znamená v punštině „nové město“. Kartágo leželo na rozhraní západního a východního Středomoří, mělo dobré přístaviště a přístup k úrodnému zázemí. Z obchodní osady vyrostlo městské centrum, které spojilo mořeplavbu, dálkový obchod a kontrolu přístavních uzlů.

V průběhu 6.–4. století př. n. l. si Kartágo vybudovalo mocenskou síť na pobřeží severní Afriky a prosadilo se i na Sicílii, Sardinii a v dalších oblastech, kde soupeřilo s řeckými městy a později s Římem. V čele státu stáli jeden nebo dva sufeti, které občané volili na jeden rok a kteří neměli vojenskou moc. Vojevůdce volili zvlášť a ti velili armádám žoldnéřů. Vedle nich zasedala rada starších o několika stech členech, soud o 104 soudcích, který posuzoval vojevůdce, a lidové shromáždění.

Nejznámější kapitolou jsou tři punské války s Římem. První (264–241 př. n. l.) se odehrála hlavně o Sicílii a skončila pro Kartágo ztrátou ostrova a válečnou náhradou. Druhá válka (218–201 př. n. l.) přinesla tažení Hannibala Barky do Itálie, Kartágo však nakonec podlehlo Římu, jehož vojsko vedl Publius Cornelius Scipio Africanus. Ve třetí válce (149–146 př. n. l.) bylo město po téměř tříletém obléhání dobyto a zničeno.

Správním střediskem oblasti se poté stala Utika, římský spojenec. Gaius Gracchus založil roku 122 př. n. l. na místě Kartága kolonii Iunonia, kterou senát později zrušil. Nové město na stejném místě budoval Julius Caesar v letech 49–44 př. n. l. a římské Kartágo se stalo hlavním městem provincie Afrika, která zásobovala Řím obilím. Patřilo také k centrům západního křesťanství: působil tu Tertullianus a biskup Cyprián a koncil v Kartágu roku 397 potvrdil biblický kánon pro západní církev.

Roku 439 dobyli Kartágo Vandalové, po vandalské válce v letech 533–534 se stalo sídlem byzantské správy severní Afriky. Roku 695 je dobyl Hasan ibn an-Numán, roku 698 porazil u Kartága byzantské vojsko a římské Kartágo bylo poté zničeno.

Mince Kartága

Kartaginské mince se razily od konce 5. století př. n. l. do roku 146 př. n. l.; první doložená emise pochází z let 410 nebo 409 př. n. l. Kartágo razilo ve zlatě, elektru, stříbře, billonu i bronzu. Základní jednotkou byl šekel; první zlatý šekel vážil 7,20 g podle fénické soustavy. Kůň a palma se objevují už na prvních ražbách a provázejí kartaginské mince po celou dobu. Od poloviny 4. století př. n. l. přibyla ženská hlava napodobující syrakuské mince s hlavou Kory a Arethúsy, která se ztotožňuje s bohyní Tanit.

Ražba odrážela válečné potřeby. Během první punské války opakovaně klesal podíl zlata v elektru a pozdější skupiny měly zlata jen kolem 30 %. Za druhé punské války klesl šekel v oblastech Barkovců ze 7,2 na 7,0 g. Barkovci razili na Pyrenejském poloostrově zlaté statéry o hmotnosti 7,50 g s hlavou Melkarta a koněm s palmou; tyto mince v severní Africe neobíhaly. Poslední kartaginské mince ve zlatě, stříbře a bronzu vznikly během třetí punské války.

V římské době razil v Kartágu roku 68 n. l. Clodius Macer a v letech 296–311 n. l. tu pracovala císařská mincovna. Na rubu jejích bronzů stojí personifikace Kartága v dlouhém šatu s plody v rukou a opis se jménem města, například SALVIS AVGG ET CAESS AVCTA KART.