Římská mincovna

PompeiusŘímská mincovna je souhrnné označení dílen, v nichž se razily mince římské republiky a císařství. Za republiky stála hlavní mincovna v Římě u chrámu Junony Monety na Kapitolu, odkud pochází slovo moneta. Vedle ní působily provinční mincovny, například Lugdunum, Trevír nebo Antiochie.

Zavedení denáru za druhé punské války (211 př. n. l.)
Úředníci pro ražbu tresviri monetales (IIIVIR A. A. A. F. F.)
Mincovny Řím a provinční mincovny, např. Lugdunum (aureus Augusta)
Sídlo mincovny v Římě za republiky u chrámu Junony Monety na Kapitolu
Značení v pozdní antice zkratka mincovny v úseči, např. TR (Trevír), ANT (Antiochie), SIS (Siscia)

Historie

Římská mincovna vznikla, když Řím přešel od váženého kovu k mincím. Na přelomu 4. a 3. století př. n. l. se odlévaly bronzové pruty aes signatum, v první polovině 3. století př. n. l. těžké lité bronzy aes grave a první stříbrné didrachmy s nápisem ROMANO. Roku 211 př. n. l., za druhé punské války, zavedl Řím stříbrný denár, který se stal pilířem římské měnové soustavy.

Za republiky stála mincovna podle pozdně antického lexikonu Suda v chrámu Junony Monety na Kapitolu nebo vedle něj. Ražbu řídili tresviri monetales, mladí úředníci, jejichž plný titul tresviri aere argento auro flando feriundo znamená „tři muži pro lití a ražbu bronzu, stříbra a zlata“. Na mince umisťovali svá jména a motivy svých rodů, takže mince odrážely i ambice jednotlivých aristokratických rodin.

Za císařství se mince staly jedním z hlavních nástrojů propagandy: portrét císaře, jeho titulatura a vyobrazení vítězství či staveb se šířily po celé říši. Od roku 15 př. n. l. se zlato a stříbro pro celou říši razilo hlavně v nové mincovně v Lugdunu (dnešním Lyonu), později se ražba drahých kovů vrátila do Říma. Senát formálně schvaloval ražbu bronzových a mosazných nominálů, které proto nesou zkratku SC (senatus consulto).

Ve 3. století se zvýšily výdaje na armádu a mince se znehodnocovaly. Za císaře Aureliána se pracovníci římské mincovny vzbouřili pod vedením správce státní pokladny Felicissima; v bojích na Caeliu podle antických pramenů padlo 7 000 vojáků. Mincovna pak krátce nepracovala a část ražby převzalo Mediolanum (Milán).

V pozdní antice razila mince síť mincoven rozložených po celé říši, od Trevíru po Alexandrii. Z „římské mincovny“ se tak stal spíš systém mincoven než jediné místo.

Organizace, výroba a numismatický význam

Římská mincovna byla velký provoz, kde se připravoval kov, vyráběly střížky a následně probíhala ražba razidly. Mincovna se dělila na dílny (officinae), jejichž označení se na pozdně římských mincích objevuje vedle zkratky mincovny. Portréty, nápisy a obrazy se řídily oficiálními vzory, mezi mincovnami a obdobími se však liší portrétním stylem, zkratkami titulatury i detaily obrazu.

Pro numismatiku jsou zásadní značky v úseči rubu, podle nichž lze u pozdně římských ražeb určit mincovnu – například TR pro Trevír, ANT pro Antiochii nebo SIS pro Siscii. Rozložení mincí v nálezech pomáhá historikům sledovat obchodní trasy, přesuny vojsk i hospodářské vazby mezi provinciemi.

Mince byly zároveň médiem moci. Objevují se na nich oslavy vítězství, programy obnovy, náboženská poselství i připomínky významných událostí. Jsou to dobře datovatelné a široce rozšířené prameny, které umožňují srovnávat oficiální ideologii s děním v provinciích.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet