Milán
Milán (italsky Milano, latinsky Mediolanum) je hlavní město Lombardie a druhé největší město Itálie. V letech 286–402 sídlili v Miláně římští císaři, od roku 1395 byl metropolí Milánského vévodství. Městská mincovna razila s přestávkami od roku 260 do roku 1887.
| Země a region | Itálie, hlavní město Lombardie |
|---|---|
| Antické jméno | Mediolanum |
| Římská nadvláda | od roku 222 př. n. l. |
| Sídlo římských císařů | 286–402 |
| Milánský edikt | 313 |
| Milánské vévodství | od roku 1395, vévodský titul udělil Václav IV. |
| Vládnoucí rody | Viscontiové do 1447, Sforzové 1450–1535 |
| Mincovna | 260–1887 s přestávkami |
Historie
Na místě Milána založili osadu keltští Insubrové. Roku 222 př. n. l. ji dobyli Římané a z keltského jména se stalo latinské Mediolanum. Roku 286 se město stalo sídlem císařů západní části římské říše a zůstalo jím do roku 402. Roku 313 se zde Konstantin I. Veliký a Licinius dohodli na milánském ediktu, který zaručil náboženskou toleranci v celé říši. Patronem města se stal milánský biskup svatý Ambrož. Roku 452 Milán vyplenil Attila, roku 539 ho zničili Ostrogóti a roku 569 dobyli Langobardi.
Ve vrcholném středověku byl Milán samosprávnou městskou obcí. Roku 1162 ho z velké části zničil císař Fridrich I. Barbarossa, kostnický mír roku 1183 však městu samosprávu vrátil. Moc ve městě postupně získal rod Viscontiů. Roku 1395 udělil Gian Galeazzovi Viscontimu titul milánského vévody římský a český král Václav IV. listinou vydanou v Praze; vévodství vzniklo 11. května 1395. Václav mu zároveň povolil spojit rodový znak Viscontiů, hada polykajícího člověka, s říšskou orlicí.
Po smrti posledního Viscontiho Filippa Marii roku 1447 vyhlásili Milánští Ambrosiánskou republiku. Roku 1450 město dobyl Francesco Sforza a obnovil vévodství. Roku 1499 vpadl do Milánska francouzský král Ludvík XII. a vyhnal Ludovica Sforzu zvaného Moro. Po smrti Francesca II. Sforzy roku 1535 připadlo vévodství Habsburkům, nejprve španělským, od počátku 18. století rakouským.
Roku 1796 obsadil Milán Napoleon Bonaparte. Město se stalo hlavním městem Cisalpinské republiky a později Italského království, jehož korunu přijal Napoleon v milánské katedrále. Po Vídeňském kongresu připadl Milán rakouskému Lombardsko-benátskému království. Po bitvě u Solferina roku 1859 byla Lombardie připojena k Sardinskému království, z něhož roku 1861 vzniklo Italské království. Dnes je Milán hospodářským centrem Itálie a sídlí v něm Italská burza.
Milánské mincovnictví
Římskou mincovnu v Mediolanu založil císař Gallienus a ražba začala v letech 260–261. Pracovala s přestávkami do roku 498; mince nesou značky M, MED nebo MD. Ve 13. století razila milánská obec stříbrné a zlaté ambrosiny, pojmenované po svatém Ambrožovi; zlatý ambrosino byl obdobou florentského florénu.
Roku 1474 nechal vévoda Galeazzo Maria Sforza razit první testone, stříbrnou minci s realistickým portrétem, a mincovnu přestěhoval do nové budovy v dnešní ulici Via Zecca Vecchia. Za Marie Terezie proběhla roku 1778 milánská měnová reforma. V době napoleonského Italského království se zde razily zlaté čtyřicetiliry, v Lombardsko-benátském království rakouské mince se značkou M. Mincovnu uzavřel roku 1887 italský král Umberto I.
