Římská říše

Mapa Římské říše v největším rozsahuŘímská říše byla antický středomořský stát, v němž od roku 27 před naším letopočtem vládli císaři. Za Traiana sahala od Británie po Mezopotámii, roku 395 se rozdělila na západní a východní část. Platila zlatým aureem, stříbrným denárem a mosazným sesterciem, od 4. století zlatým solidem.

Vznik císařství 27 před naším letopočtem
Největší rozsah za Traiana, roku 117
Rozdělení roku 395 na západní a východní
Zánik západní části roku 476
Zánik východní části roku 1453, pád Konstantinopole
Hlavní mince denár, sestercius, aureus; od 4. století solidus

Historie

Republika se v císařství změnila po desetiletích občanských válek. Roku 27 před naším letopočtem přijal Octavianus titul Augustus a stal se prvním císařem; formálně republiku zachoval, fakticky soustředil moc ve svých rukou. Následovalo dvě stě let poměrného klidu, kterému se říká pax Romana.

Největšího rozsahu dosáhla říše za Traiana, který vládl v letech 98 až 117 a připojil k ní Arménii a Mezopotámii. Sahala tehdy od Británie po Mezopotámii. Držel ji pohromadě systém silnic, legií a měst, ve kterých přejímaly římský způsob života i místní elity.

Ve 3. století přišla krize: rychlé střídání císařů, morové epidemie, tlak na hranicích a rozvrat financí. Císař Dioklecián stát stabilizoval rozdělením správy mezi čtyři vládce a jeho nástupci pokračovali; roku 330 přenesl Konstantin I. Veliký sídlo do Konstantinopole. Křesťanství se stalo tolerovaným a roku 380 státním náboženstvím.

Po smrti Theodosia I. roku 395 se říše rozdělila na západní a východní. Západořímská říše podlehla vnitřnímu rozkladu a stěhování národů a roku 476 byl sesazen poslední císař Romulus Augustulus. Východní část pokračovala jako Byzanc ještě téměř tisíc let, až do pádu Konstantinopole roku 1453.

Římské mince

Peněžní soustava, kterou zavedl Augustus, stála na třech kovech. Základem byl stříbrný denár, ze zlata se razil aureus v hodnotě 25 denárů a z mosazi, kterou Římané nazývali orichalcum, velký sestercius za čtvrt denáru. Sestercius byl oblíbený pro velkou plochu, na kterou se vešly podrobné portréty a rozsáhlé výjevy.

Ve 3. století se soustava rozpadla. Caracalla zavedl roku 215 antoninián, nominálně za dva denáry, ale s menším obsahem stříbra, a mince se dál znehodnocovaly. Konstantin I. Veliký na počátku 4. století nahradil aureus zlatým solidem, raženým po 72 kusech z římské libry (4,5 g); Byzanc ho razila až do roku 1092.

Mince byly pro Řím také médiem. Na líci nesly portrét císaře s titulaturou, na rubu vítězství, stavby, božstva nebo hesla určená vojsku a lidu – vládce tak oznamoval svá vítězství i program do všech koutů říše. Podle titulů v opisu, zejména podle číslované tribunské moci, která se císaři obnovovala každý rok, se dá řada ražeb datovat na rozmezí jednoho roku.

Ražba běžela ve velkém po staletí, takže běžné denáry a bronzové mince se v aukcích objevují pravidelně. Cenu určuje zachovalost, vzácnost panovníka a rubního typu.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet