Římská říše
Římská říše byl středomořský stát, který od roku 27 před naším letopočtem ovládal území od Británie po Egypt. Roku 395 se rozdělila na západní a východní část. Její mince – denár, sestercius a aureus – obíhaly po celé Evropě a patří k nejdostupnějším antickým ražbám pro sběratele dodnes.
| Vznik císařství | 27 před naším letopočtem |
|---|---|
| Největší rozsah | za Traiana, počátek 2. století |
| Rozdělení | roku 395 na západní a východní |
| Zánik západní části | roku 476 |
| Hlavní mince | denár, sestercius, aureus |
Historie
Republika se v císařství změnila po desetiletích občanských válek. Roku 27 před naším letopočtem přijal Octavianus titul Augustus a stal se prvním císařem; formálně republiku zachoval, fakticky soustředil moc ve svých rukou. Následovalo dvě stě let poměrného klidu, kterému se říká pax Romana.
Největšího rozsahu dosáhla říše za Traiana na počátku 2. století, kdy sahala od Skotska po Perský záliv a žilo v ní kolem šedesáti milionů lidí. Držel ji pohromadě systém silnic, legií a měst, ve kterých se místní elity dobrovolně poromanizovaly – a společná měna, kterou bylo možné utratit kdekoli.
Ve 3. století přišla krize: rychlé střídání císařů, morové epidemie, tlak na hranicích a rozvrat financí. Císař Dioklecián stát stabilizoval rozdělením správy a jeho nástupci pokračovali; roku 330 přenesl Konstantin těžiště do Konstantinopole a křesťanství se stalo tolerovaným, později státním náboženstvím.
Roku 395 se říše rozdělila na západní a východní. Západořímská říše podlehla vnitřnímu rozkladu a stěhování národů a roku 476 byl sesazen poslední císař Romulus Augustulus. Východní část pokračovala jako Byzanc ještě téměř tisíc let, až do pádu Konstantinopole roku 1453.
Římské mince
Římský peněžní systém stál na třech kovech. Základem byl stříbrný denár, ze zlata se razil aureus a z bronzu velký sestercius, oblíbený pro velkou plochu, na kterou se vešly rozsáhlé výjevy. Právě sestercie patří k nejpůsobivějším antickým ražbám.
Mince byly pro Řím také médiem. Na líci býval portrét císaře s titulaturou, na rubu vítězství, stavby, božstva nebo hesla určená vojsku a lidu – vládce tak oznamoval svá vítězství i program do všech koutů říše. Numismatika toho využívá: podle titulů v opisu se dá řada ražeb datovat s přesností na jeden rok.
Sběratelsky jsou římské mince dostupnější, než se čeká. Ražba běžela ve velkém po staletí a nálezy jsou dodnes četné, takže opotřebovaný denár nebo bronz běžného císaře stojí méně než mnohá novodobá pamětní mince. Cenu určuje zachovalost, vzácnost panovníka a zajímavost rubní strany – u krátce vládnoucích císařů a neobvyklých motivů roste rychle.