Antiochie
Antiochie je starověké město na řece Orontés (dnešní Antakya v Turecku), které roku 300 př. n. l. založil Seleukos I. Níkátor. Byla hlavním městem Seleukovské říše, od roku 64 př. n. l. římské provincie Sýrie a v letech 1098–1268 Antiochijského knížectví; po celou antiku patřila k předním mincovnám východu.
| Dnešní město | Antakya, Turecko |
|---|---|
| Založení | 300 př. n. l., Seleukos I. Níkátor |
| Hlavní město Seleukovské říše | 240–64 př. n. l. |
| Hlavní město římské provincie Sýrie | od 64 př. n. l. |
| Mincovní značky | ANT, SMAN, SMANT (pozdní Řím), ANTX a THEUP (Byzanc, THEUP po přejmenování na Theúpolis roku 528) |
| Konec byzantské mincovny | 610 |
| Antiochijské knížectví | 1098–1268 |
Historie
Antiochie byla založena roku 300 př. n. l. seleukovským vládcem Seleukem I. Níkátorem. Od počátku měla ambici být velkým městem: ležela blízko Středozemního moře, ale zároveň u řeky a na trasách, které spojovaly vnitrozemí Blízkého východu s pobřežím. V helénistickém období se rychle zařadila mezi nejdůležitější řecká města v oblasti a stala se klíčovou oporou seleukovské moci v Sýrii.
Roku 64 př. n. l. připadla Antiochie spolu se Sýrií Římu a jako hlavní město provincie Sýrie se proměnila v jednu z hlavních metropolí východního Středomoří. Byla správním a vojenským centrem a zároveň městem, kde se setkávaly různé jazyky, náboženství i obchodní zájmy. Význam posilovala i blízkost pobřežních přístavů a fakt, že tudy procházely karavanní trasy s luxusním zbožím z východu. V pozdní antice a raném středověku pak Antiochie zůstávala pro Byzanc strategickým bodem, protože chránila přístupové cesty k Malé Asii a držela kontakt s oblastmi Levanty.
Dějiny města však provázely i katastrofy. Antiochie byla opakovaně postižena ničivými zemětřeseními; po zemětřesení roku 528 ji císař Justinián I. přejmenoval na Theúpolis („Boží město“). Roku 540 ji vyplenila perská sásánovská vojska, ve 30. letech 7. století ji dobyli Arabové a Byzanc ji získala zpět až roku 969.
Ve vrcholném středověku se Antiochie znovu dostala do centra dění během křížových výprav. Po dobytí roku 1098 se stala hlavním městem Antiochijského knížectví, jednoho z křižáckých států na Blízkém východě. Toto období přineslo další kulturní vrstvy a nové mocenské struktury, ale dlouhodobě nedokázalo obnovit někdejší antickou prosperitu. Křižácká Antiochie zanikla roku 1268, kdy ji dobyl mamlúcký sultán Bajbars, a město postupně ztrácelo svůj dřívější mezinárodní význam.
Mincovnictví a mince z Antiochie
Antiochie patřila k nejdéle činným mincovnám východního Středomoří. Seleukovské mince zde razil už zakladatel města Seleukos I. Níkátor a po něm jeho nástupci; nesou řecké nápisy se jménem krále, portréty panovníků a obrazy božstev, například Apollóna sedícího na omfalu nebo hlavu Dia.
V římské době razila Antiochie provinciální tetradrachmy s řeckými nápisy a ve 3. století ve velkém i císařské antoniniány, například za Gordiana III. a Filipa I. Arabse. Pozdně římské mince nesou v úseči značky ANT, SMAN nebo SMANT doplněné písmenem dílny (oficiny).
Byzantská mincovna označovala své ražby nejprve zkratkou ANTX, po přejmenování města roku 528 zkratkou THEUP. Ražba skončila roku 610 a za císaře Hérakleia už Antiochie mince nerazila.
