Křížové výpravy

Křížové výpravy byly vojenská tažení západních křesťanů do Svaté země, vyhlášená roku 1095 papežem Urbanem II. Hlavní vlna trvala od roku 1096 do pádu Akkonu roku 1291. Křižácké státy, které cestou vznikly, razily vlastní mince – mimo jiné zlaté besanty napodobující arabské dináry.

Historie

Podnětem byla žádost byzantského císaře o pomoc proti seldžuckým Turkům. Na koncilu v Clermontu roku 1095 vyzval papež Urban II. západní rytířstvo k tažení a slíbil účastníkům odpuštění hříchů. Motivy byly ale i světské: mladší synové bez dědictví hledali půdu, italská města obchodní základny.

První výprava v letech 1096 až 1099 skončila dobytím Jeruzaléma a masakrem jeho obyvatel. Vznikly čtyři křižácké státy – Jeruzalémské království, knížectví antiochijské, hrabství edesské a tripoliské. Druhá výprava po pádu Edessy selhala. Třetí v letech 1189 až 1192 postavila proti sobě Richarda Lví srdce a Saladina; Jeruzalém zůstal muslimský, křesťané získali právo poutí.

Čtvrtá výprava roku 1204 do Svaté země vůbec nedorazila. Křižáci se zadlužili u Benátek a místo Egypta dobyli a vyplenili křesťanskou Konstantinopol – ránu, ze které se Byzanc nikdy nevzpamatovala. Následovaly další výpravy včetně tažení Ludvíka IX. do Egypta a Tuniska; roku 1291 padl Akkon a křižácká přítomnost ve Svaté zemi skončila.

Označení „křížová výprava" se později používalo i pro tažení, která se Svaté země netýkala – proti pohanům v Pobaltí, proti Albigenským v jižní Francii a v letech 1420 až 1431 pětkrát proti husitským Čechám.

Peníze křížových výprav

Křižácké státy potřebovaly platidlo, které přijmou místní trhy. Řešení bylo praktické: Jeruzalémské království a hrabství Tripolis razily zhruba od roku 1148 zlaté besanty napodobující dináry fátimovského chalífy al-Ámira – včetně arabských nápisů. Byly lehčí a méně ryzí než předloha, ale obchod je bral.

Roku 1250 se nad tím pohoršil papežský legát Odo z Châteauroux, který přijel do Akkonu s Ludvíkem IX.: pohoršilo ho, že křesťanští panovníci razí mince se jménem Mohameda a s letopočty podle muslimského kalendáře. Ražba se proto změnila – od roku 1251 nesou besanty kříž a arabské nápisy vyznávající Nejsvětější Trojici, s datováním „od vtělení Mesiáše". Vznikla tak jedna z nejzvláštnějších mincí středověku: arabsky psané vyznání křesťanské víry.

Vedle toho výpravy nastartovaly evropské bankovnictví. Templáři vybudovali síť komend od Anglie po Palestinu a poutník, který u nich složil peníze doma, si je mohl vyzvednout na východě proti potvrzení – předchůdce směnky. Financování tažení dalo vzniknout i prvním celoevropským daním a zadlužení panovníků, které pak často řešili zhoršováním vlastní mince.