Křížové výpravy

Křížové výpravy byly vojenská tažení západních křesťanů do Svaté země, vyhlášená roku 1095 papežem Urbanem II. Hlavní vlna trvala od roku 1096 do pádu Akkonu roku 1291. Křižácké státy, které cestou vznikly, razily vlastní mince – mimo jiné zlaté besanty napodobující arabské dináry.

Historie

Podnětem byla žádost byzantského císaře Alexia I. Komnena o pomoc proti seldžuckým Turkům. Na koncilu v Clermontu roku 1095 vyzval papež Urban II. západní rytířstvo k tažení a slíbil účastníkům odpuštění hříchů. Vedle víry hrály roli i světské zájmy: italské námořní republiky získaly za pomoc svých loďstev v dobytých přístavech vlastní čtvrti a obchodní výsady.

První výprava v letech 1096 až 1099 skončila dobytím Jeruzaléma a masakrem jeho obyvatel. Během ní a v letech těsně po ní vznikly čtyři křižácké státy – Jeruzalémské království, knížectví antiochijské, hrabství edesské a tripoliské. Druhá výprava po pádu Edessy roku 1144 selhala. Třetí v letech 1189 až 1192 postavila proti sobě Richarda I. Lví srdce a Saladina; Jeruzalém zůstal muslimský, křesťané získali právo poutí.

Čtvrtá výprava v letech 1202 až 1204 do Svaté země vůbec nedorazila. Křižáci se zadlužili u Benátek a místo Egypta dobyli a roku 1204 vyplenili křesťanskou Konstantinopol – ránu, ze které se Byzanc nikdy nevzpamatovala. Následovaly další výpravy včetně tažení Ludvíka IX. Svatého do Egypta a Tuniska; roku 1291 padl Akkon a křižácká přítomnost ve Svaté zemi skončila.

Označení „křížová výprava" se později používalo i pro tažení, která se Svaté země netýkala – proti pohanům v Pobaltí, proti albigenským v jižní Francii a v letech 1420 až 1431 pětkrát proti husitským Čechám.

Peníze křížových výprav

Křižácké státy potřebovaly platidlo, které přijmou místní trhy. Řešení bylo praktické: Jeruzalémské království a hrabství Tripolis razily od poloviny 12. století zlaté besanty napodobující fátimovské dináry, v Jeruzalémském království dináry chalífy al-Ámira – včetně arabských nápisů. Obsahovaly méně zlata než předloha, ale obchod je bral.

Roku 1250 se nad tím pohoršil papežský legát Odo z Châteauroux, který přijel do Akkonu s Ludvíkem IX. Svatým: pohoršilo ho, že křesťanští panovníci razí mince se jménem Mohameda a s letopočty podle muslimského kalendáře. Ražba se proto změnila – od roku 1251 nesou besanty kříž a arabské nápisy vyznávající Nejsvětější Trojici, s datováním „od vtělení Mesiáše". Vznikla tak mince s arabsky psaným vyznáním křesťanské víry.

Výpravy daly vzniknout i novým způsobům převodu peněz. Templáři od roku 1150 vydávali poutníkům úvěrové listy: poutník složil cennosti v komendě doma, dostal listinu s jejich hodnotou a ve Svaté zemi si na ni vyzvedl stejnou částku – raná podoba bankovnictví. Na třetí výpravu se vybíral saladinský desátek z roku 1188, desetina příjmů a movitého majetku, v Anglii největší daň, jaká tam do té doby byla vybrána.