Alexios I. Komnenos

Alexios I. Komnenos byl byzantský císař v letech 1081–1118, který zastavil rozpad říše po porážkách 11. století. Roku 1092 provedl měnovou reformu a zavedl zlatý hyperpyron, hlavní zlatou minci Byzance do poloviny 14. století. Za jeho vlády prošla Byzancí první křížová výprava.

Historie

Alexios I. Komnenos nastoupil na trůn 1. dubna 1081 v mimořádně nepříznivé situaci. Byzantská říše byla otřesena porážkou u Mantzikertu (1071), po níž se Malá Asie – tradiční zdroj vojska i daní – rychle propadala pod tlak seldžuckých Turků. Z jižní Itálie se na Balkán chystali vpadnout Normané Roberta Guiscarda. Uvnitř státu se střídaly palácové převraty a finance byly vyčerpané; důvěra ve státní správu a v oběživo slábla.

Alexios se opřel o vlastní rod Komnenovců a o spojenecké aristokratické rody. Jeho první léta byla ve znamení vojenské obrany. Normané Roberta Guiscarda a jeho syna Bohemunda dobyli Dyrrhachion a Korfu a oblehli Larisu. Alexios proti nim zaplatil Jindřichovi IV. 360 000 zlatých, aby napadl Normany v Itálii; hrozba pominula, když Robert Guiscard roku 1085 zemřel, a Byzanc získala většinu ztrát zpět. Za jeho vlády se začaly šířit pronoie – výnosy z půdy, které stát svěřoval aristokratům výměnou za službu.

Na Balkáně Alexios čelil také Pečeněhům. Spojil se proti nim s kumánskými kmeny a 29. dubna 1091 je u Levunionu v Thrákii rozhodně porazil.

Zásadní mezinárodní zlom přinesla první křížová výprava. Roku 1095 požádali Alexiovi vyslanci na koncilu v Piacenze papeže Urbana II. o vojenskou pomoc proti Turkům, původně o žoldnéře. Výzva však v Evropě vyústila ve velké tažení, které mířilo přes Byzanc do Levanty. Alexios se s vůdci křižáků setkával jednotlivě a vymohl si od nich přísahy, že dobytá území, která dříve patřila říši, vrátí pod byzantskou svrchovanost. Vznikl tak složitý vztah spolupráce, nedůvěry i konkurence, který předznamenal pozdější spory mezi Byzancí a křižáckými státy.

Roku 1097 se císaři vzdala Nikaia a po vítězství křižáků u Dorylaia získala Byzanc zpět velkou část západní Malé Asie. Současně Alexios udělil obchodní výsady Benátkám – zlatou bulou jim povolil obchodovat v celé říši bez cel výměnou za pomoc jejich loďstva. Ústupek mu krátkodobě pomohl v boji, ale dlouhodobě posiloval cizí hospodářský vliv v byzantských přístavech.

Alexios I. je považován za zakladatele „komnenovské obnovy“ – období, kdy se Byzanc po hluboké krizi znovu stala významnou mocností východního Středomoří. Zemřel 15. srpna 1118 a nastoupil po něm syn Jan II. Komnenos. Jeho vládu popsala dcera Anna Komnena v díle Alexias.

Měnová reforma roku 1092

Byzantská zlatá mince, nomisma (solidus) v podobě histamenonu a tetartéronu, ztrácela v 11. století ryzost a v 80. letech v ní nezbylo téměř žádné zlato. Alexios ji roku 1092 nahradil hyperpyronem (řecky „vysoce přečištěný“) o hmotnosti 4,45 g a ryzosti 20,5 karátu (0,854). Zlato bylo méně ryzí než u starého 24karátového nomismatu, protože se do nového hyperpyronu přetavovaly dřívější znehodnocené mince.

Reforma vytvořila odstupňovanou soustavu: jeden hyperpyron měl hodnotu tří elektronových trachy, 48 billonových trachy nebo 864 měděných tetarteronů. Hyperpyron má miskovitý tvar, typický pro byzantské mince té doby. Na jedné straně stojí císař s korunou, labarem a křížovým jablkem, nad ním ruka Boží; na druhé sedí na trůnu žehnající Kristus s opisem Kyrie boéthei („Pane, pomoz“). Razil se v Konstantinopoli a v Soluni. Hyperpyron zůstal hlavní zlatou mincí říše až do poloviny 14. století, poslední vydal Jan VI. Kantakuzenos, a jako početní jednotka přežil i potom.