Tetarteron
Tetarteron byl mincovní název používaný pro dvě odlišné skupiny. Od 60. let 10. století označoval lehčí zlatou minci zavedenou Nikeforem II. vedle plnohodnotného histamenu; od reformy Alexia I. roku 1092 se jím nazývala malá měděná mince. Určení proto vyžaduje kov, hmotnost, panovníka a století.
| Význam názvu | řecky „čtvrtinová“ (mince) |
|---|---|
| Zlatý tetarteron | zaveden za Nikefora II. Foky (963–969), ražen do reformy roku 1092 |
| Rozdíl proti histamenu | o 2 karáty (1/12) lehčí |
| Průměr zlatého tetarteronu v polovině 11. století | 18 mm |
| Měděný tetarteron | od reformy Alexia I. Komnena roku 1092 do 13. století |
| Menší nominál | poloviční tetarteron |
Historie
Byzantský zlatý solidus, později nomisma, si po staletí udržoval vysokou ryzost a hmotnost. Císař Nikeforos II. Fokas kolem roku 963 zavedl vedle tradiční mince lehčí zlatý tetarteron. Přesný původ názvu i zamýšlené použití mince jsou diskutované.
Plnohodnotná mince dostala rozlišující jméno histamenon. Zpočátku měly oba typy podobný obraz a bylo nutné je vážit. V 11. století se histamenon stával tenčí a miskovitý, zatímco tetarteron býval menší a silnější, což usnadňovalo praktické rozpoznání.
Ryzost byzantského zlata v 11. století klesala, zejména v období politické a vojenské krize. Názvy histamenon a tetarteron samy nezaručují stejný obsah zlata u všech císařů. Každá emise se hodnotí podle panovníka, mincovny a analýzy slitiny.
Alexios I. Komnenos provedl roku 1092 zásadní reformu a zavedl zlatý hyperpyron, elektrum, bilon a měděné nominály. Slovo tetarteron se poté používalo pro malou plochou měděnou minci (v katalozích též noummion) a vedle ní se razila její polovina, tzv. half-tetarteron.
Měděné tetarterony nesly císařské nebo náboženské obrazy a vznikaly v Konstantinopoli i Thessalonice. Jejich přesné hodnotové vztahy nejsou ve všech obdobích doloženy. Katalogové názvy někdy rekonstruují nominál podle metrologie a nálezů.
Výroba pokračovala za Komnenovců a jejich nástupců do 13. století. Stejný název pro starší zlatou a mladší měděnou minci je častým zdrojem omylů. Nejde o znehodnocování jednoho kusu v nepřerušené řadě, ale o znovupoužití označení v nové soustavě.
Zlatý a měděný tetarteron jako dvě různé mince
První krok určení je kov. Zlatý tetarteron 10.–11. století se porovnává s histamenem podle hmotnosti, průměru a tvaru. Měděný tetarteron po roce 1092 patří k jiné reformě a jeho nízká hmotnost není důkazem padělku zlaté mince.
Miskovitý tvar je typický hlavně pro histamena a další byzantské nominály, nikoli univerzální znak tetarteronu. Ohnutí nebo zploštění může být pozdější poškození. Přesný obraz a opis se přiřazuje k panovníkovi.
Termín se skloňuje jako tetarteron, tetarteronu. Přídavné označení zlatý nebo měděný má být v katalogu vždy přítomné. Bez něj může stejný název propojit předměty rozdílné hodnoty a doby.
