Noummion

Noummion byla nejmenší jednotka byzantského bronzového měnového systému, základní účetní jednotka odpovídající jednomu nummu. Název pochází z řeckého přepisu latinského nummus. Pro numismatiku je noummion významný jako teoretická základna byzantského denominačního systému, a zároveň jako nejmenší ražená bronzová mince.

Historie

Noummion jako účetní jednotka vzniklo při Anastasiově měnové reformě v roce 498, která stanovila systém založený na follisu hodnotě 40 nummů. Jednotlivé noummion se razilo běžně jako nejmenší bronzová mince, i když mělo minimální kupní sílu. Teoreticky mělo vážit kolem 0,5 gramu mědi při průměru 8 až 10 milimetrů. Vzácné exempláře nesly jednoduchou značku A nebo I označující hodnotu jedna. Většina transakcí probíhala v násobcích noummia.

Za Anastasia i Justiniána I. se nummy s císařským monogramem nebo křížkem razily jako běžné drobné oběživo. V nálezech se vyskytují často, jejich přesné určení je však kvůli malé velikosti a opotřebení obtížné.

Noummion mělo především význam jako účetní jednotka pro výpočet cen a mezd. Ceny se uváděly v noummiích, ačkoliv platba probíhala většími nominály. Například denní mzda nekvalifikovaného dělníka činila 120 až 160 noummií, tedy 3 až 4 follisy. Byzantské účetní texty pravidelně používají noummion jako základní jednotku.

V 7. století s postupnou inflací a zjednodušením měnového systému ztratilo noummion i teoretický význam. Ceny se začaly uvádět přímo ve follisech nebo větších jednotkách. Poslední zmínky o noummiu jako účetní jednotce pocházejí z 8. století. Termín přežil v byzantské řečtině jako archaické označení pro velmi malou hodnotu, podobně jako latinské nummus.

Vlastnosti a význam noummia

Noummion představovalo absolutní minimum hodnoty v byzantském systému. Jeho teoretická váha 0,5 gramu mědi měla minimální kupní sílu. Systém založený na noummiu však umožňoval matematicky elegantní dělení - follis 40 noummií, semifollis 20, decanummium 10, pentanummium 5. Toto dělení usnadňovalo účetní operace.

Ekonomický význam noummia spočíval v jeho roli jako abstraktní jednotky hodnoty. Umožňovalo vyjádření velmi malých cenových rozdílů. Byzantské ceníky uvádějí ceny v noummiích pro přesnost. Například vejce stálo 2 noummia, špetka soli 1 noummion. Tyto drobné částky se však sčítaly a platily většími nominály. Systém byl podobný modernímu používání haléřů v účetnictví.