Aristokracie
Aristokracie, z řeckého „vláda nejlepších“, je způsob vlády nebo uspořádání společnosti, v němž rozhodující moc a prestiž drží úzká vrstva privilegovaných rodů. V dějinách Evropy se pojem spojuje se šlechtou a jejími výsadami. V Československu šlechtictví zrušil zákon z 10. prosince 1918.
| Původ slova | řecky aristos – nejlepší, kratos – moc |
|---|---|
| Pojetí u Platóna a Aristotela | vláda nejschopnějších; u Aristotela je její zvrhlou podobou oligarchie |
| V evropských dějinách | dědičná šlechta s pozemkovou mocí a výsadami |
| Zrušení v Československu | zákon č. 61/1918 Sb. z 10. prosince 1918, jímž se zrušují šlechtictví, řády a tituly |
Historie
Aristokracie jako pojem vznikla ve starověkém Řecku a znamenala „vládu nejlepších“. Platón a Aristotelés tak označovali vládu nejschopnějších občanů a řadili ji výš než vládu mnohých. Podle Aristotela je její zvrhlou podobou oligarchie – vláda bohatých, kteří sledují vlastní prospěch místo obecného dobra. Už v antice se ukazovalo, že se „nejlepší“ může rychle změnit v „nejmocnější“: aristokratické rody si uměly uzavřít přístup k úřadům.
Ve středověké Evropě měla aristokracie podobu dědičné šlechty s pozemkovou mocí. Feudální řád stál na lenní věrnosti: panovník uděloval půdu a práva, šlechtic na oplátku poskytoval vojenskou službu a spravoval území. Šlechtici drželi hrady, soudili a vybírali dávky, takže aristokracie byla i základem státní organizace. S růstem měst a peněžního hospodářství přibývala vedle válečnické role dvorská služba, úřady a reprezentace.
Absolutistické státy raného novověku omezovaly moc šlechty centralizací správy a armády, ponechávaly jí ale prestiž, majetek a vysoké posty v diplomacii a velení. Aristokracie se tak proměnila v dvorskou elitu. Revoluce a občanská společnost 18. a 19. století část šlechtických výsad zrušily, vznikaly ústavy a parlamenty a význam aristokracie se přesouval od práv k symbolickému postavení. Ve 20. století zrušila šlechtictví řada států; v Československu to byl zákon č. 61/1918 Sb.
Znaky aristokracie a její proměny
Aristokracii tvořila kombinace privilegií, majetku a společenské prestiže: výsady v držbě půdy, přístup k úřadům, soudní a správní pravomoci a viditelná symbolika – tituly, erby, dvory a reprezentativní životní styl.
Jakmile stát potřeboval úředníky, právníky a finanční správu, vznikla aristokracii konkurence ve vzdělané nešlechtické elitě. Rovnost před zákonem a občanská práva pak výsady založené na narození odstranily. Aristokratické rody si přesto v mnoha zemích uchovaly majetek, kontakty a společenský vliv, i když už nemají zvláštní právní postavení. Obrazně se slovo používá i dnes, například ve spojení „aristokracie ducha“.