Alexandrie

Alexandrie je přístavní město na pobřeží Středozemního moře v severním Egyptě a druhé největší město země. Založil ji Alexandr Veliký v dubnu 331 př. n. l. a za Ptolemaiovců byla hlavním městem Egypta. Její mincovna razila zvláštní egyptské mince až do roku 296, potom mince jednotné pro celou římskou říši.

Historie

Alexandrie vznikla jako promyšlený projekt: měla být řeckým městem v Egyptě, strategickým přístavem a správním střediskem, které propojí nilské bohatství se středomořským obchodem. Poloha mezi mořem a jezerem Mareotis, blízkost nilských ramen a možnost budovat přístavní infrastrukturu z ní udělaly mimořádně výhodný uzel. Po smrti Alexandra Velikého se Egypt dostal pod vládu Ptolemaiovců. Ptolemaios I. přenesl do Alexandrie z Memfidy své sídlo a roku 305 př. n. l. přijal královský titul. Město se rychle rozrostlo a stalo se kosmopolitním centrem, kde se mísily řecké, egyptské, židovské i další vlivy.

Největší slávu Alexandrii přinesla kombinace bohatství, správy a vzdělanosti. Ptolemaiovci podporovali instituce, které posilovaly prestiž dynastie i města: Mouseion, přední středisko helénistické učenosti, a v něm slavnou knihovnu, největší ve starověku. Na ostrově Faros stál maják, jeden ze sedmi divů světa; stavbu zahájil Ptolemaios I. a dokončil ji Ptolemaios II. Vedle intelektuálního života Alexandrie prosperovala jako obchodní přístav. Přes město proudilo obilí z úrodného Egypta, luxusní zboží z východního Středomoří i produkty z afrického vnitrozemí.

Roku 30 př. n. l. dobyl Egypt Octavianus, pozdější císař Augustus, a Alexandrie se stala klíčovým článkem zásobování Říma obilím a jedním z největších měst říše. Římská správa zde udržovala přísnou kontrolu, protože Egypt byl strategickou provincií a jeho obilí představovalo stabilitu i politickou moc. Alexandrie zůstávala živým centrem řemesel, námořní dopravy a vzdělanosti. V pozdní antice se stala jedním z hlavních center křesťanství a zároveň dějištěm náboženských a společenských konfliktů.

Roku 641 dobyli Alexandrii po dlouhém obléhání Arabové vedení Amrem ibn al-Ásem. Hlavním městem Egypta se pak stal nově založený Fustát, dnes součást Káhiry. Maják na Faru zničilo ve 14. století zemětřesení a na jeho místě stojí pevnost z roku 1477. Dnes je Alexandrie druhým největším egyptským městem a největším městem na středomořském pobřeží.

Alexandrijská mincovna

První ptolemaiovská mincovna stála v Memfidě, později ji Ptolemaiovci přenesli do Alexandrie. Jejich stříbro se razilo podle lehčí fénické váhy: tetradrachma vážila 14,2 g, zatímco ve většině helénistického světa platila attická váha 17,28 g. Na rubu se opakoval orel stojící na blesku, kterého jako první použil Ptolemaios I. Egypt měl uzavřenou měnovou soustavu – cizí mince se v zemi zabavovaly a nahrazovaly ptolemaiovskými. Protože stříbra ubývalo, převládly v oběhu bronzové mince, největší z nich vážily až 100 g. Stříbro poslední panovnice Kleopatry VII. bylo silně znehodnocené.

Římané uzavřenou soustavu zachovali: denáry a aurey se v Egyptě nepoužívaly a ptolemaiovské stříbro postupně nahradily tetradrachmy ražené v Alexandrii od vlády Tiberia. Na rubu alexandrijských mincí z 2. století se objevuje i maják na Faru. Samostatná egyptská ražba skončila roku 296 Diokleciánovou reformou, která sjednotila mince celé říše.