Řemeslo

Řemeslo je výroba předmětů nebo poskytování služeb ruční prací s nástroji, založená na dovednosti získané vyučením. Ve středověku a raném novověku řemeslníky ve městech sdružovaly cechy. Řemeslem byla i ražba mincí, při níž pracovali řezači želez, mincíři, pregéři a prubíři.

Význam ruční výroba založená na odborné dovednosti
Organizace cechy ve středověkých a raně novověkých městech
Nejstarší doložený cech v Čechách krejčí Starého Města pražského, 1318
Sjednocení cechovních pravidel v českých zemích generální cechovní artikule Karla VI., 1739
Zrušení cechů v Rakousku živnostenský řád z roku 1859
Řemesla v mincovně řezač želez (rytec razidel), mincíř, pregéř; dohled nad jakostí měl vardajn (prubíř), úředník jmenovaný panovníkem

Historie

Řemeslná výroba se vyvinula z domácí výroby během neolitické revoluce, kdy vznikla první specializovaná povolání – hrnčíři, tkalci a později kováři. S rozvojem měst v Mezopotámii a Egyptě vznikly řemeslnické čtvrti se specializovanými dílnami. Chammurapiho zákoník z 18. století př. n. l. stanovil mimo jiné mzdy řemeslníků, například hrnčířů, krejčích a tesařů.

Antické Řecko rozvinulo systém specializovaných řemesel s vysokou úrovní dovedností. Athénští keramici, zbrojíři a zlatníci vytvářeli výrobky proslulé po celém Středomoří. Římská collegia byla profesní sdružení řemeslníků; v Pompejích se dochovaly doklady o organizaci pekařů a valchářů. Římské mince zobrazovaly Vulkána jako boha kovářství a Minervu jako ochránkyni řemesel.

V raném středověku městská řemesla upadla. Benediktinská řehole kladla důraz na práci rukou a mniši v klášterech uchovávali řemeslné techniky. S rozvojem měst od 11. století vznikaly první cechy. Nejstarší písemně doložený cech v Čechách je cech krejčích na Starém Městě pražském, jehož cechovní řád pochází z roku 1318. Cechy přísně regulovaly výrobu, stanovovaly požadavky na kvalitu, dobu učení a mistrovské zkoušky.

Vrcholný středověk přinesl rozkvět specializovaných řemesel. Ve městech pracovali kováři, zámečníci, nožíři, mečíři, kotláři, zlatníci a stříbrníci. Zvláštní postavení měla mincovna: v jejím čele stál mincmistr a kvalitu ražby kontroloval vardajn jmenovaný panovníkem. Na cechovních pečetích se objevovaly znaky řemesel, například ševcovské kopyto nebo pekařský preclík.

Renesance povznesla umělecká řemesla. Zlatník Benvenuto Cellini vytvářel vedle šperků i razidla pro papežskou mincovnu. Řemeslníci začali svá díla podepisovat a vznikaly řemeslnické rody.

V 18. století stát moc cechů omezoval: Karel VI. vydal roku 1731 generální cechovní patent a roku 1739 generální cechovní artikule, které sjednotily cechovní poměry v českých zemích.

Osvícenství a průmyslová revoluce cechovní systém postupně rozkládaly. Josef II. cechovní privilegia omezoval, cechy však definitivně zrušil a živnostenskou svobodu zavedl až živnostenský řád roku 1859. Manufaktury a továrny vytlačovaly rukodělnou výrobu, některá řemesla však přežila – umělečtí kováři, zlatníci, hodináři.

Moderní doba přinesla oživení zájmu o tradiční řemesla. Hnutí Arts and Crafts nebo Bauhaus oceňovaly jedinečnost řemeslného zpracování. UNESCO zapsalo na seznam nehmotného kulturního dědictví mimo jiné modrotisk a ruční výrobu vánočních ozdob z foukaných skleněných perlí.

Řemeslné techniky v mincovnictví

Ražba mincí byla vrcholným kovozpracujícím řemeslem, které spojovalo dovednosti několika profesí. Řezač želez (rytec razidel) vyráběl razidla s obrazem a nápisem v negativu. Pregéř pak na pregéřské lavici položil střížek na spodní razidlo, přiložil horní razidlo a minci vyrazil úderem kladiva; později se razilo stroji a lisy.

Příprava mincovního kovu vyžadovala znalosti metalurgie. Prubíři zkoušeli ryzost kovu kupelací nebo na prubířském kameni. Tavič musel dodržet přesné složení slitiny. Ve středověké mincovně mincíři roztepávali odlité pruty kladivy na pásy předepsané tloušťky, stříhali z nich čtverečky a zaokrouhlovali je na střížky; odstřižky se vážily a vracely do tavby. V novověku nahradilo ruční roztepávání válcování.

Značky mincmistrů na mincích dokládají odpovědnost konkrétního správce mincovny za kvalitu ražby; právo značit mince měl vedle mincmistra i vardajn. Mincovní značky a značky úředníků pomáhají určit původ a dobu ražby.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet