Mincmistr

Mincmistr byl úředník stojící v čele mincovny, odpovědný za ražbu, za hospodaření se svěřeným drahým kovem i za to, že mince mají předepsanou hmotnost a ryzost. Za nedodržení ručil vlastním majetkem, někdy i životem. Svou odpovědnost stvrzoval značkou na minci, podle níž se dodnes určuje původ ražby.

Historie

Úřad mincmistra vznikl z prosté potřeby: někdo musel ručit za to, že mince obsahuje tolik kovu, kolik slibuje. Panovník uděloval mincovní právo, ale sám nemohl dohlížet na každou ražbu, takže odpovědnost přenášel na konkrétního člověka. Ten dostal svěřený kov, vyúčtoval jej a rozdíl mezi hodnotou kovu a nominálem – takzvané ražebné – odváděl do komory.

Postavení mincmistra bylo tím pádem výnosné i nebezpečné zároveň. Šlo o jeden z nejlépe placených úřadů své doby, ale za zlehčenou minci se tvrdě trestalo – od ztráty úřadu a majetku po vězení. Právě proto byla značka na minci závazkem, ne ozdobou: říkala, na koho se v případě sporu obrátit.

V českých zemích je úřad spojen především s Kutnou Horou, kde po mincovní reformě Václava II. roku 1300 vznikl Vlašský dvůr a začala ražba pražského groše. Kutnohorský mincmistr patřil k nejvlivnějším nešlechtickým osobám království, protože stříbro z místních dolů tvořilo podstatnou část panovníkových příjmů. Podobné postavení měli později mincmistři v Jáchymově, kde Šlikové razili tolary.

Na úřadu je přitom cosi paradoxního: o většině mincmistrů nevíme z písemných pramenů skoro nic, zatímco jejich iniciála nebo symbol se dochovaly ve statisících kusů kovu. Řada jmen je tak známá jen díky značkám na mincích – jinak by po nich nezbylo nic.

Úřad zanikl s nástupem moderních státních mincoven v 19. století, kdy odpovědnost přešla z jednotlivce na instituci. Značka mincmistra se ale v mincovnictví udržela – dnešní mince nesou značku mincovny, která plní tutéž funkci: říká, kdo za ražbu odpovídá.

Značka mincmistra a k čemu je dnes

Pro sběratele je mincmistrovská značka jedním z nejdůležitějších údajů na minci. Bývá to iniciála, monogram nebo drobný symbol – hvězdička, růže, zvířecí hlava – umístěný v opise nebo pod portrétem. Podle ní se určuje nejen mincovna, ale často i konkrétní časové rozmezí, protože mincmistři se v úřadu střídali.

To má přímý dopad na cenu. Tentýž typ mince ze stejného roku může mít podle značky několikanásobně odlišnou hodnotu, pokud jeden mincmistr působil dlouho a druhý jen několik měsíců. U habsburských ražeb, kde se souběžně razilo v mnoha mincovnách, bývá značka tím údajem, který rozhoduje mezi běžným a vzácným kusem.

Praktický důsledek: při určování mince nestačí přečíst rok a nominál. Značku je potřeba najít, porovnat s katalogem a teprve pak se dá říct, co člověk drží v ruce. U opotřebených kusů je právě čitelnost značky často tím, co dělí bezcennou minci od zajímavé.