Horus
Horus je staroegyptský bůh nebe a královské moci, zobrazovaný jako sokol nebo muž se sokolí hlavou. Podle nejrozšířenější verze mýtu byl synem Osirida a Isis a mstitelem otce zabitého Sutechem; faraon byl jeho pozemským projevem. Na antických mincích ho zobrazují helénistické i římské ražby.
| Kdo | Egyptský bůh nebe a královské moci |
|---|---|
| Podoba | Sokol, muž se sokolí hlavou, dítě Harpokrates |
| Rodiče podle mýtu | Osiris a Isis |
| Hlavní symbol | Horovo oko (wedžat) |
| Řecké ztotožnění | Apollón |
| Helénistická mince | Bronz Alexandra I. Bala z Byblu (151–146 př. n. l.) – Harpokrates na lotosovém květu |
| Římský denár | Hadrianus, Řím 130 – císař jako Horus s nohou na krokodýlu |
| Alexandrijská mince | Hadrianus, 11. rok vlády – Horus ve vojenském oděvu drží hrocha |
| Pozdní ražby | Bronzové medailony Juliana a Joviana z Říma – Isis s Harpokratem |
Historie
Horus patří k nejstarším egyptským bohům. Uctíván byl nejméně od pozdního pravěku a nejdříve je doložen jako ochranný bůh Nechenu v Horním Egyptě. Jeho jméno se vykládá jako „ten vzdálený“ nebo „ten nahoře“, což odkazuje na sokola kroužícího vysoko na nebi. Vládnoucí faraon byl za života považován za projev Hora a po smrti Osirida, což ustanovilo trvalé spojení tohoto boha s královskou mocí.
Podle mýtu zabil Osirida bůh Sutech (Seth). Horus se stal otcovým dědicem a v boji o vládu nad Egyptem přišel o oko, které bylo později uzdraveno. Horovo oko se tak stalo symbolem ochrany a královské moci.
V ptolemaiovském Egyptě zůstal Horus předmětem kultu, typické ptolemaiovské stříbrné mince však nesou portrét zakladatele dynastie Ptolemaia I. a na rubu orla stojícího na blesku, nikoli Horova sokola. Dětskou podobu boha zobrazuje bronzová mince seleukovského krále Alexandra I. Bala z Byblu z let 151–146 př. n. l.: Harpokrates na ní dřepí na lotosovém květu s prsty u úst.
Po začlenění Egypta do římské říše razila mincovna v Alexandrii provinční mince s egyptskými božstvy. Bronzová ražba Hadriana z 11. roku jeho vlády, vydaná pro území Alexandrie, ukazuje Hora ve vojenském oděvu s kopím, jak drží hrocha. Roku 130, kdy Hadrianus navštívil Egypt, vyšly i v Římě denáry, sestercie, dupondia a asy s císařem v podobě Hora, který stojí s kopím a nohou na krokodýlu.
Isis s malým Horem se objevuje ještě ve 4. století. Bronzový medailon římské mincovny za Juliana (361–363) ukazuje Isis v kočáru tažném sfingami a pod ní stojícího Harpokrata. Medailony Joviana (363–364) s opisem VOTA PVBLICA zobrazují Harpokrata s prstem u úst a Isis kojící Hora.
Podoba a atributy
Horus se zobrazuje ve třech základních podobách: jako sokol, jako muž se sokolí hlavou a jako Harpokrates (egyptsky Heru-pa-chered), dítě s postranním copem a prstem u úst. V římském období byl zobrazován i jako muž ve vojenském oděvu.
Obvykle nosí pšent, dvojitou korunu z bílé koruny Horního a červené koruny Dolního Egypta, jako symbol vlády nad celou zemí. Nejdůležitějším symbolem je wedžat, Horovo oko, znamení ochrany a královské moci.
Horus z Behdetu (Edfu) má podobu okřídleného slunečního kotouče, který se umisťoval nad vstupní pylony chrámů. Antičtí autoři ztotožňovali Hora s Apollónem.