Julianus II.
Julianus (česky často Julián, 331–363) byl římský císař v letech 361–363, známý přízviskem Apostata („Odpadlík“) kvůli pokusu obnovit tradiční římské kulty na úkor křesťanství. V dějinách vyniká také jako vzdělaný autor a poslední nekřesťanský vládce římské říše. Padl na tažení proti Persii.
| Jméno | Flavius Claudius Julianus |
|---|---|
| Dynastie | Konstantinovská |
| Otec | Julius Constantius, nevlastní bratr Konstantina I. Velikého |
| Caesar | 355–360 |
| Provolání augustem | únor 360, Lutetia (Paříž) |
| Samostatná vláda | 361–363 |
| Úmrtí | 26. června 363, perské tažení |
| Nástupce | Jovianus |
| Bronzové typy | Býk a dvě hvězdy (SECVRITAS REI PVB); VOT X MVLT XX ve věnci |
Historie
Julianus se narodil v Konstantinopoli jako syn Julia Constantia, nevlastního bratra Konstantina I. Velikého. V mládí získal klasické vzdělání a později se proslavil jako schopný vojevůdce v Galii, kde si vybudoval prestiž i podporu vojska. Dne 6. listopadu 355 jej císař Konstantius II. jmenoval caesarem a poslal spravovat Galii. V únoru 360 jej vojsko v Lutetii (dnešní Paříži) provolalo augustem, což vedlo ke sporu s Konstantiem. Po jeho smrti 3. listopadu 361 se Julianus stal jediným vládcem říše.
Jeho krátká vláda je spojena především s náboženskou politikou. Julianus se snažil posílit tradiční římské a řecké kulty a obnovit jejich institucionální zázemí. Křesťany plošně nepronásledoval, omezoval však jejich veřejný vliv a stát zvýhodňoval „starou víru“; ve školství si například vyhradil schvalování učitelů. Právě tato snaha mu v křesťanské tradici vynesla označení Apostata.
V zahraniční politice se Julianus rozhodl pro velké tažení proti sásánovské Persii. V roce 363 postupoval hluboko do Mezopotámie, ale při ústupu byl v bitvě u Samarry smrtelně zraněn a zemřel 26. června 363. Jeho smrt znamenala konec pokusu o návrat k pohanství na císařské úrovni.
Julianus a mince
Na mincích se Julianus objevuje nejprve jako caesar (opis D N IVLIANVS NOB CAES) a od roku 360 jako augustus (FL CL IVLIANVS P F AVG). Nejznámější je velký bronz s býkem, nad nímž jsou dvě hvězdy, a opisem SECVRITAS REI PVB. Na stříbrných siliquách i menších bronzech se objevuje nápis slibů vlády ve věnci VOT X MVLT XX.
Při určování Julianových mincí se sleduje zejména mincovna, značky v poli a v exergu, legenda a styl portrétu, protože ražby vznikaly ve více centrech říše, mimo jiné v Lugdunu, Nikomédii a Antiochii.
