Mezopotámie
Mezopotámie (z řeckého „země mezi řekami“) je historické území mezi Eufratem a Tigridem, převážně na území dnešního Iráku, které patří ke kolébkám civilizace. Vznikla zde první velká města, písmo i státní správa a stříbro se tu jako platidlo vážilo dávno před vznikem prvních ražených mincí.
| Poloha | povodí Eufratu a Tigridu, dnes převážně Irák, okrajově Írán, Turecko, Sýrie a Kuvajt |
|---|---|
| Hlavní oblasti | na jihu Sumer a Akkad, později Babylonie; na severu Asýrie |
| Vznik písma | konec 4. tisíciletí př. n. l., Uruk |
| Chammurapiho zákoník | 18. století př. n. l., Babylon |
| Peníze | stříbro vážené na šekely; šekel doložen od doby akkadského krále Narám-Sína |
| Konec samostatnosti | 539 př. n. l., dobytí perským králem Kýrem II. Velikým |
Historie
Mezopotámie leží převážně na území dnešního Iráku, v širším pojetí zasahuje i do Íránu, Turecka, Sýrie a Kuvajtu. Jižní část tvořily Sumer a Akkad, později souhrnně nazývané Babylonie, severní část Asýrie. Zemědělství v suché krajině stálo na zavlažování z obou řek.
V jižní Mezopotámii se v takzvaném urucké období, zhruba mezi lety 4000 a 3100 př. n. l., rozvinuly první městské společnosti. Sumerská města jako Uruk, Ur či Lagaš nebyla jen sídly, ale také náboženskými a hospodářskými centry se skladišti, dílnami a správou. Právě v tomto prostředí vzniklo na konci 4. tisíciletí př. n. l. písmo – původně jako praktický nástroj evidence dodávek, zásob a pracovních povinností. Z jednoduchých značek se vyvinulo klínové písmo, kterým se psaly hospodářské záznamy, právní texty, literatura i královské nápisy.
Kolem roku 2350 př. n. l. založil Sargon Akkadský Akkadskou říši, která trvala zhruba do roku 2100 př. n. l. a ovládla území daleko přesahující jedno město. Na počátku 2. tisíciletí př. n. l. se Mezopotámie rozdělila na Asýrii na severu a Babylonii na jihu.
V Babylonii vládl v 18. století př. n. l. Chammurapi, šestý král první babylonské dynastie. Jeho zákoník, vytesaný na stéle nalezené roku 1901 v Súsách a uložené dnes v Louvru, upravuje mimo jiné obchod, mzdy, dluhy a úschovu majetku. Asýrie se později stala jednou z nejvýznamnějších velmocí starověkého Předního východu; po ní ovládla region Novobabylonská říše (626–539 př. n. l.). Roku 539 př. n. l. Mezopotámii dobyl perský král Kýros II. Veliký a začlenil ji do Achaimenovské říše.
Peníze před mincí
V Mezopotámii se neplatilo mincemi, ale obilím a hlavně stříbrem na váhu. Základní váhovou jednotkou byl šekel (akkadsky šiqlu, sumersky gin), doložený už kolem roku 2150 př. n. l. za akkadského krále Narám-Sína; jeho hmotnost se v různých dobách a oblastech lišila. Chammurapiho zákoník udává ceny ve stříbře: lékař dostane za úspěšnou operaci příslušníka nejvyšší vrstvy (awīlum) deset šekelů stříbra, nájem lodi stojí šestinu šekelu stříbra na den. Zákoník také stanoví nejvyšší úrok z půjček stříbra 20 % a pravidla pro půjčky, zástavy a úschovu.
Vlastní ražba mincí přišla až později a jinde – nejstarší mince vznikly v 7. století př. n. l. v Lýdii v Malé Asii. Název šekel ale přešel i na mince: za prvního židovského povstání v letech 66–70 n. l. se razily stříbrné šekely o hmotnosti 14 g.
Z mezopotámské hospodářské praxe se dochovaly hlavně artefakty: klínopisné tabulky se smlouvami a účty, pečetní válečky, závaží a měrky. Ukazují, jak se kontrolovala váha a jak se potvrzovaly obchodní transakce.