Achaimenovci

Achaimenovci byli perská dynastie pojmenovaná po předkovi Achaimenovi, která v letech 550–330 př. n. l. vládla Achaimenovské říši od Balkánu a Kyrenaiky po údolí Indu. Za Dareia I. zavedla vlastní říšskou měnu – zlatý darik a stříbrný siglos v poměru 1 : 20.

Historie

Achaimenovci vstoupili do dějin v okamžiku, kdy se malé perské království v jihozápadním Íránu proměnilo v obrovskou říši. Za jejího zakladatele je považován Kýros II. Veliký, který roku 550 př. n. l. porazil Médy a dobyl Ekbatany. Poté ovládl Malou Asii, porazil lýdského krále Kroisa a převzal prostředí, kde už měly mince pevné místo v obchodu. Dobytím Babylonu roku 539 př. n. l. získali Achaimenovci vyspělou správní tradici, písařské zázemí a rozsáhlé hospodářské zdroje.

Po Kýrovi nastoupil jeho syn Kambýsés II., který roku 525 př. n. l. dobyl Egypt. Rozhodující podobu však říše získala za Dareia I. (522–486 př. n. l.), který přetvořil správu, zavedl jasnější systém daní a opřel vládu o síť provincií – satrapií. Satrapové spravovali jednotlivé oblasti, vybírali dávky a udržovali pořádek, ale jejich moc vyvažovala kontrola dvora a armáda. Achaimenovci ponechávali podrobeným zemím řadu místních zvyklostí a práv, pokud uznávaly nadřazenost „krále králů“ a plnily své povinnosti.

Roku 499 př. n. l. začaly iónským povstáním řecko-perské války. Dareiův syn Xerxés I. (486–465 př. n. l.) vedl roku 480 př. n. l. velké tažení do Řecka, které skončilo neúspěchem. Války sice neznamenaly konec perské moci, ale ukázaly meze expanze. V dalších generacích se Achaimenovci museli vyrovnávat s opakovanými vzpourami, soupeřením elit a samostatností vzdálených provincií. Přesto říše vydržela přes dvě století; její instituce, poštovní systém a Královská cesta spojovaly území s odlišnými jazyky, náboženstvími i hospodářskými zvyklostmi.

Reprezentačními sídly dynastie byly Pasargady a zejména Persepolis. Konec dynastie přineslo tažení Alexandra Velikého, který porazil posledního achaimenovského krále Dareia III.; roku 330 př. n. l. říše zanikla a perský prostor se stal součástí helénistického světa. Její správní model a představa univerzální vlády ovlivnily následující státy na Blízkém východě i ve Středomoří.

Správa, obchod a mincovnictví

Achaimenovci řídili obrovské území díky kombinaci místní autonomie a centrální kontroly. Základem byly satrapie, které odváděly daně a zajišťovaly vojáky. Pro spojení centra s provinciemi sloužily udržované komunikace a poselské stanice; nejznámější je Královská cesta. Dynastickým jazykem byla staroperština, pro úřední komunikaci napříč regiony sloužila říšská aramejština.

V peněžním oběhu se Achaimenovci opírali o zkušenost dobytých zemí. Kýros po dobytí Lýdie zprvu převzal lýdské kroiseidy s motivem lva a býka, ražené v Sardách. Za Dareia I., v posledním desetiletí 6. století př. n. l., vznikla vlastní říšská měna: zlatý darik o hmotnosti 8,10–8,50 g a ryzosti 98–99 % a stříbrný siglos o hmotnosti 5,40–5,60 g. Jeden darik platil 20 siglů a odpovídal 25 attickým drachmám. Ryzost siglu klesla z původních 97–98 % na 94–95 % v polovině 4. století př. n. l.

Na líci je perský král s lukem. Nejstarší typ siglu ukazuje jen jeho horní polovinu s lukem a šípy, další typ krále střílejícího z luku, od Xerxa krále v běhu s kopím a od Artaxerxa II. krále v běhu s dýkou. Rub nese jediný podlouhlý vtlačený otisk razníku. Dariky i siglosy se razily téměř výhradně v Sardách. Vedle nich dál vydávala mince řecká města v Malé Asii a ve 4. století př. n. l. i někteří satrapové, například Mazaios v Kilikii.