Kroisos
Kroisos (řecky Κροῖσος, latinsky Croesus, česky též Krésus) byl poslední lýdský král z rodu Mermnovců, jehož říši dobyl perský král Kýros II. Veliký. Tradice mu připisuje první mince z čistého zlata a stříbra, takzvané kroiseidy, a jeho jméno se stalo synonymem bohatství.
| Totožnost | poslední král Lýdie z rodu Mermnovců |
|---|---|
| Otec | Alyattés II. |
| Sídlo | Sardy |
| Konec vlády | dobytí Sard Kýrem II. Velikým, tradičně datované do roku 547 př. n. l. |
| Mince | kroiseidy – zlaté a stříbrné statéry s předními částmi lva a býka |
| Lehký zlatý statér | 8,1 g |
| Stříbrný statér | 10,7 g |
| Směnný poměr | 1 zlatý statér = 10 stříbrných statérů |
Historie
Kroisos byl synem lýdského krále Alyatta II. a ženy z karského rodu; o nástupnictví se střetl se svým nevlastním bratrem Pantaleóntem. Podle tradiční chronologie vládl od roku 560 př. n. l., novější odhady kladou počátek jeho vlády už do doby kolem roku 585 př. n. l. Lýdská říše ležela v západní části dnešního Turecka a jejím sídlem byly Sardy, jimiž protékala zlatonosná řeka Paktólos.
Jako první napadl Kroisos řecký Efesos a poté si podrobil řecká města na pevnině v Iónii, Aiolidě a Doridě. S ostrovními městy místo dobývání uzavřel smlouvy.
Kroisovo bohatství dokládají jeho dary řeckým svatyním. Podle Hérodota poslal do Delf 117 půlcihel: čtyři z čistého zlata o hmotnosti dva a půl talentu, ostatní ze světlého zlata po dvou talentech. K nim přidal zlatou sochu lva, která původně vážila deset talentů.
Pád Kroisovy říše souvisel s expanzí Perské říše pod vedením Kýra II. Velikého. Podle Hérodota se Kroisos před válkou dotázal delfské věštírny a dostal odpověď, že vytáhne-li proti Peršanům, zničí velkou říši; zničena byla jeho vlastní. Po bitvách u Pterie a u Thymbry Kýros oblehl a dobyl Sardy. Tradičně se tyto události kladou do roku 547 př. n. l., přesné datum je ale nejisté.
O osudu poraženého krále se prameny rozcházejí. Hérodotos, Bakchylidés i Nikoláos z Damašku líčí hranici, kterou uhasil déšť; podle Bakchylida byl Kroisos poté přenesen do země Hyperborejců. Podle Xenofónta se stal Kýrovým rádcem. Kroisův syn Atys zahynul již dříve při lovu na kance, zasažen kopím frygického prince Adrasta.
Kroisovy mince
Tradice spojuje s Kroisem přechod od mincí z elektra, přírodní slitiny zlata a stříbra, k mincím z čistého zlata a čistého stříbra. Kov k tomu dodávala rafinerie v Sardech u říčky Paktólos z první poloviny 6. století př. n. l., kde se zlato od stříbra oddělovalo cementací se solí; jde o nejstarší doložený doklad tohoto postupu. Tradičně se počátek ražby klade kolem roku 550 př. n. l., studie nového nálezu kroiseidů ze Sard z roku 2025 však připouští reformu už v 570. letech př. n. l.
Na líci kroiseidů jsou proti sobě obrácené přední části lva a býka, rub nese dva vtlačené čtverce. Zlaté statéry se nejprve razily v těžké řadě o hmotnosti 10,7 g, později se odlehčily na 8,1 g. Stříbrný statér vážil 10,7 g a razily se i jeho díly od třetiny po osmačtyřicetinu. Jeden lehký zlatý statér odpovídal deseti stříbrným, což dává poměr hodnoty zlata a stříbra zhruba 13⅓ : 1.
Po dobytí Lýdie Peršané v Sardech razili mince podle Kroisova vzoru dál, zhruba do roku 520 př. n. l. Za Dareia I. je nahradily zlaté dareiky a stříbrné sigly.
