Mermnovci

Mermnovci byli poslední vládnoucí dynastií starověké Lýdie přibližně od konce 8. nebo počátku 7. století do roku 546 př. n. l. Jejich pět králů od Gyga po Kroisa rozšířilo moc ze Sard a rozvíjelo mincovnictví z elektra, zlata a stříbra. Dynastii ukončilo dobytí země Kýrem II. Velikým.

Historie

Lýdie ležela v západní části Malé Asie s hlavním městem Sardy. Úrodná údolí, cesty k egejskému pobřeží a naleziště kovů vytvářely předpoklady pro obchod i politickou moc. Řeky včetně Paktólu přinášely zlatonosný materiál a oblast sousedila s řeckými městy Iónie.

Mermnovci vystřídali starší dynastii, kterou řecká tradice nazývala Hérakleovci. Zakladatelem byl Gygés. Hérodotos vypráví dramatický příběh o králi Kandaulovi, jeho manželce a převratu, historické jádro změny vlády však nelze oddělit od literárního zpracování.

Přesné počátky dynastie a data jednotlivých vlád zůstávají sporné. Řecká chronologie se ne vždy shoduje s asyrskými synchronismy. Jistější oporu poskytují klínopisné zprávy o králi Gugu z Luddu, kterého badatelé ztotožňují s Gygem z řeckých pramenů.

Gygés hledal pomoc Asýrie proti kočovným Kimmeriům, později však podpořil egyptského panovníka Psammetika. Vedl také boje s řeckými městy na pobřeží a získal Kolofón. Bohaté dary do Delf ukazovaly jeho snahu vstoupit do světa řecké diplomacie a prestiže.

Při dalším kimmerském vpádu Gygés padl a Sardy byly s výjimkou citadely dobyty. Vládu převzal jeho syn Ardys. Ten pokračoval v tlaku na Iónii, ale musel se vyrovnávat s přetrvávající hrozbou nájezdníků a s proměnlivými vztahy k mocnostem vnitřní Anatolie.

Po Ardysovi nastoupil Sadyattés a po něm Alyattés. Tradiční délky jejich vlád se v moderních rekonstrukcích liší. Alyattés vedl dlouhou válku s Milétem, podroboval další oblasti a podle antické tradice definitivně vytlačil Kimmerie z Malé Asie.

Na východě se Lýdie střetla s Médy. Bitvu u řeky Halys údajně ukončilo zatmění Slunce, často spojované s rokem 585 př. n. l. Následný mír byl potvrzen dynastickým sňatkem a Halys se stal orientační hranicí sfér vlivu. Přesné podrobnosti známe hlavně z Hérodota.

Alyattova vláda je spojena s rozvojem lýdského mincovnictví. Nejstarší mince z elektra nelze všechny bezpečně přiřadit jednomu králi nebo přímo královské mincovně. Lví hlava či tlapa se však stala výrazným lýdským znakem a standardizované ražby usnadňovaly platby.

Posledním a nejslavnějším Mermnovcem byl Kroisos, latinsky Croesus. Ovládl většinu řeckých měst na maloasijském pobřeží, ale jejich loďstva prý neanektoval. Bohatství jeho dvora vstoupilo do přísloví a Sardy navštěvovali řečtí umělci, věštci a vyjednavači.

Kroisovy měnové reformy oddělily zlaté a stříbrné ražby a vytvořily známé statéry s protilehlými předními částmi lva a býka. Přesné datum reformy a její počáteční fáze jsou předmětem diskuse, dvojkovový systém však měl velký vliv na perské mincovnictví po dobytí Lýdie.

Vzestup Persie pod Kýrem II. změnil rovnováhu. Kroisos překročil Halys a střetl se s Peršany u Pterie. Po nerozhodné kampani rozpustil část vojska na zimu, Kýros jej však rychle pronásledoval, porazil u Thymbry a oblehl Sardy.

Město padlo kolem roku 546 př. n. l., datace se v odborné literatuře liší o jednotlivé roky. Kroisův další osud není jistý. Hérodotos a jiné tradice vyprávějí o záchraně z hranice a roli Kýrova rádce, blízkovýchodní doklady mohou připouštět i jeho smrt.

Králové dynastie a lýdské mincovnictví

Za Mermnovce se obvykle považuje pět panovníků: Gyga, Ardy, Sadyatta, Alyatta a Kroisa. Pořadí je pevnější než absolutní data jejich vlád. Katalog či výklad má proto uvést použitou chronologii a nepřevádět Hérodotovy délky vlády na nesporná moderní data.

Nejstarší lýdské mince byly z elektra, přírodní nebo uměle upravené slitiny zlata a stříbra. Proměnlivý poměr kovů komplikoval posouzení vnitřní hodnoty, ale značky a hmotnostní standard vytvářely důvěru v emitenta. Ne každý archaický elektrový kus pochází z královské emise.

Lví motiv může souviset s královskou symbolikou Sard. Na Kroisových mincích se objevuje lev proti býku; moderní výklady v nich hledají spojení sil, božstev nebo kovů, avšak jediný závazný dobový výklad není zachován. Popis má odlišit pozorovatelný obraz od hypotézy.

Zlaté a stříbrné statéry existovaly v dílech podle hmotnostního systému. Hmotnost konkrétního kusu je třeba srovnat s normou dané emise, nikoli s obecným moderním významem slova statér. Opotřebení, ořezání a usazeniny mohou výsledek změnit.

Po perském dobytí pokračovaly některé lýdské typy nebo výrobní návyky. Mince bez přesného archeologického kontextu proto nelze datovat jen větou „za Kroisa“. Rozhodují razidla, kov, norma, nálezové soubory a odborný katalog.

Dynastické jméno se na mincích nevyskytuje jako moderní označení celé řady. Připsání Mermnovcům vzniká spojením místa, typu a chronologie. Zvláště u anonymních elektrových ražeb má být míra jistoty výslovně uvedena.