Dareios I.
Dareios I., zvaný Veliký, byl perský velkokrál z dynastie Achaimenovců, který vládl v letech 522–486 př. n. l. Rozdělil říši na satrapie, založil Persepolis a na sklonku 6. století př. n. l. zavedl královskou ražbu zlatých dareiků o hmotnosti 8,4 g a stříbrných siglů.
| Titul a dynastie | perský velkokrál, Achaimenovci |
|---|---|
| Vláda | 522–486 př. n. l. |
| Předchůdce a nástupce | Bardija; Xerxés I. |
| Zlatá mince | dareikos, standardní hmotnost 8,4 g, ryzost 95,83 % |
| Stříbrná mince | siglos, 5,4–5,6 g; 1 dareikos = 20 siglů |
| Mincovna | Sardy v Lýdii |
| Mincovní obraz | král s lukem, na rubu jediný podlouhlý vtlačený otisk |
Historie
Dareios I. se dostal k moci roku 522 př. n. l., když se šesti spojenci zabil vládce, kterého označil za mága Gaumátu vydávajícího se za Bardiju, bratra zesnulého krále Kambýsa II. Dnešní historici tuto oficiální verzi většinou považují za zastření Dareiova převratu proti skutečnému Bardijovi. V prvních letech vlády musel potlačit povstání v Elamu, Babylonii, Médii a dalších zemích. Své vítězství nechal zvěčnit na Behistúnském nápisu, vytesaném do skály ve staroperštině, elamštině a babylonštině; nápis se později stal klíčem k rozluštění klínového písma.
Dareios rozdělil říši na dvacet satrapií (provincií), z nichž každá odváděla stanovenou daň, a zdokonalil Královskou cestu. Nechal stavět královská sídla v Súsách a založil Persepolis, odkud byla správa říše řízena. Dokončil také kanál spojující Nil s Rudým mořem, kvůli jehož otevření roku 497 př. n. l. cestoval do Egypta.
Na východě připojil k říši údolí Indu, jeho tažení proti Skythům a Řekům však mnoho nepřinesla. Roku 490 př. n. l. porazili Athéňané perské výpravné vojsko v bitvě u Marathónu. Dareios pak tři roky připravoval muže a lodě k nové válce, když v Egyptě vypuklo povstání. Zemřel roku 486 př. n. l. po třicet dní trvající nemoci. Nástupcem se stal jeho nejstarší syn s Atossou Xerxés I.
Dareikos a siglos
Po dobytí Lýdie razili Peršané v Sardách nejprve mince lýdského typu, takzvané kroiseidy. Dareios je nahradil vlastní soustavou: zlatým dareikem (řecky dareikos) o standardní hmotnosti 8,4 g a ryzosti 95,83 % a stříbrným siglem (řecky siglos) o hmotnosti 5,4–5,6 g. Jeden dareikos platil dvacet siglů. Obě mince se razily v Sardách. Místo dvojitého vtlačeného otisku lýdských mincí nese rub jediný podlouhlý vtlačený otisk.
Na líci je král nebo velký válečník s lukem; nejde o portrét. Rozlišují se čtyři typy: I – poprsí krále s lukem a šípy (známé jen u siglů), II – král střílející z luku, III – král běžící s kopím (od Xerxa I.) a IV – král běžící s dýkou. Staří Řekové odvozovali název dareikos od Dareia, moderní badatelé uvažují i o staroperském slově dari- („zlatý“). Dareiky se používaly až do Alexandrova dobytí říše roku 330 př. n. l.; poté byly většinou přetaveny a přeraženy.