Apollón
Apollón je řecký bůh světla, léčení, věštby, hudby, poezie a lukostřelby, syn Dia a Létó a dvojče Artemidy. Jeho nejslavnější svatyní byla věštírna v Delfách. Na mincích se objevuje jako mladík s vavřínovým věncem, s lyrou nebo lukem, například na zlatých statérech Filipa II. Makedonského.
| Totožnost | řecký bůh světla, léčení, věštby, hudby, poezie a lukostřelby |
|---|---|
| Rodiče | Zeus a Létó |
| Sourozenec | Artemis, jeho dvojče |
| Místo narození podle mýtu | hora Kynthos na ostrově Délos |
| Hlavní svatyně | Delfy, věštírna s kněžkou Pýthií |
| Atributy | lyra, vavřínový věnec, luk a šípy, had Pýthón |
| Kult v Římě | první chrám roku 431 př. n. l. jako Apollónu Lékaři, chrám na Palatinu zasvětil Augustus roku 28 př. n. l. |
| Na mincích | hlava Apollóna na zlatých statérech Filipa II. Makedonského; Apollón sedící na omfalu na tetradrachmách Seleukovců od Antiocha I. Sótéra |
Historie
Apollón patřil k hlavním bohům řeckého náboženství. Podle mýtu ho Létó porodila Diovi na hoře Kynthos na ostrově Délos. V antické představě spojoval protikladné úlohy: byl léčitelem, ale jako lukostřelec mohl seslat i nemoc a náhlou smrt. Proto se k němu obracely městské obce i jednotlivci.
Nejslavnějším střediskem jeho kultu byly Delfy, kde působila věštírna s kněžkou Pýthií. Delfská věštba měla pověst autority, k níž se obraceli vládci i města při zakládání kolonií, při řešení sporů nebo před válkou.
Do Říma se Apollónův kult dostal v 5. století př. n. l. První chrám mu Římané zasvětili roku 431 př. n. l. jako Apollónu Lékaři (Apollo Medicus) po moru z roku 433 př. n. l. Převzali i jeho jméno, latinsky Apollo. Augustus mu roku 28 př. n. l. zasvětil chrám na Palatinu.
Apollón na antických mincích
Apollón se v ikonografii pozná podle lyry, vavřínového věnce, luku a šípů. Na mincích se objevuje buď jako hlava mladého muže s věncem, nebo jako celá postava, stojící či sedící.
Filip II. Makedonský razil zlaté statéry s vavřínem ověnčenou hlavou Apollóna na líci a dvojspřežím zvaným biga s nápisem ΦΙΛΙΠΠΟΥ („Filipův“) na rubu. Tyto mince se razily i po jeho smrti.
Seleukovci od Antiocha I. Sótéra dávali na rub stříbrných tetradrachem Apollóna sedícího na omfalu, posvátném kameni z Delf. Bůh v pravici zkouší šíp a levou rukou se opírá o luk postavený na zemi; po stranách stojí svisle nápis ΒΑΣΙΛΕΩΣ ΑΝΤΙΟΧΟΥ („krále Antiocha“).