Isis
Isis byla egyptská bohyně, manželka a sestra Usira a matka Hora, ochránkyně krále, matek i zemřelých. V helénistické a římské době se její kult rozšířil po celém Středomoří. Na mincích se objevuje hlavně na alexandrijských ražbách římského Egypta a na římských bronzech 4. století.
| Původ | staroegyptské náboženství, první doklady ze Staré říše (Texty pyramid) |
|---|---|
| Postavení v mýtu | manželka a sestra Usira, matka Hora |
| Atributy | koruna ve tvaru znaku trůnu nebo sluneční kotouč mezi kravskými rohy, sistrum, situla |
| Významný chrám | Philae v Horním Egyptě |
| Šíření kultu | helénistický a římský svět, slavnost Navigium Isidis v březnu |
| Na mincích | alexandrijské ražby římského Egypta (Isis Pharia), sestercius Vespasiana s chrámem Isis (71), římské bronzy s opisem VOTA PVBLICA (4. století) |
Historie
Isis patřila k nejvýznamnějším egyptským bohyním. Její jméno je doloženo od doby 5. dynastie a výrazně vystupuje v Textech pyramid, nejstarších egyptských náboženských textech. V mýtu o Usirovi hledá svého zavražděného manžela, oživuje ho a vychovává syna Hora, s nímž se ztotožňoval vládnoucí král. Její původní pokrývkou hlavy byl znak trůnu, kterým se psalo její jméno; později převzala od bohyně Hathor korunu se slunečním kotoučem mezi kravskými rohy. Chrám na ostrově Philae byl náboženským centrem Egypťanů i Núbijců.
Řekové ji ztotožňovali s Démétér, která podobně jako Isis bloudila světem při hledání ztracené bytosti, a v jiných souvislostech s Afroditou. Z ptolemaiovského Egypta se kult Isis rozšířil po Středomoří a později po celé římské říši. V Římě byl zprvu nevítaný: Augustus zakázal svatyně Isis a Sarapida uvnitř posvátné hranice města a za Tiberia byl kult z Říma dočasně vyhnán. Flaviovští císaři naopak považovali Sarapida a Isis za patrony své vlády a Vespasianus nechal roku 71 vyrazit sestercius s chrámem Isis na Martově poli. Uctívání Isis ukončilo až šíření křesťanství ve 4.–6. století.
Isis na mincích
Nejvíce zobrazení Isis nesou ražby alexandrijské mincovny. Římský Egypt měl přes tři staletí vlastní uzavřený měnový systém, který navazoval na ptolemaiovské nominály. Častým typem je Isis Pharia, bohyně s napjatou plachtou a sistrem kráčející k alexandrijskému majáku na ostrově Faru; razila se například na drachmách Hadriana a Antonina Pia. Na Vespasianově sesterciu je ve štítu chrámu Isis jedoucí na psu, podoba spojená s hvězdou Sírius, egyptsky Sopdet, řecky Sóthis.
Na římských mincích nosí Isis plášť sepjatý na prsou velkým uzlem a v rukou drží sistrum, kovové chřestidlo používané při obřadech, nebo situlu, nádobu na úlitbu vodou či mlékem. Ve 4. století vznikaly v Římě drobné bronzy s opisem VOTA PVBLICA a s isidskými náměty včetně Isis Pharie, a to ještě za křesťanských císařů. Maďarský numismatik Andreas Alföldi je roku 1937 souborně zpracoval jako ražby spojené se slavností Isis.