Afrodita

Afrodita byla řecká bohyně lásky a krásy, v Římě uctívaná jako Venuše. Na antických mincích patří k nejčastějším motivům vůbec – a pro Řím měla navíc politický význam, protože se k ní jako ke své pramáti hlásil rod Juliů, tedy i Gaius Julius Caesar. Zobrazovala se s holubicí nebo mušlí.

Historie

Podle Hésioda se zrodila z mořské pěny u břehů Kypru, odkud pochází její přízvisko Kypris. Homér ji naopak uvádí jako dceru Dia. Obě verze koexistovaly, protože její kult vznikl spojením řeckých představ se staršími blízkovýchodními bohyněmi, zejména s Ištar a Astarté.

Byla bohyní lásky, krásy a plodnosti, ale i mořeplavby a v některých obcích dokonce války. V mýtu o trojské válce právě ona způsobila celý konflikt, když Paridovi slíbila nejkrásnější ženu světa výměnou za jablko sváru.

Řím ji ztotožnil s Venuší a povýšil na státní záležitost. Rod Juliů odvozoval původ od Aenea, syna Venuše, takže se bohyně stala rodovou předchůdkyní Caesara i Augusta – božský původ vládnoucího rodu byl politickým argumentem, ne jen zbožností.

Afrodita a Venuše na mincích

V řeckém světě razila Afroditiny podobizny řada obcí, zejména na Kypru a v Korintu, kde byl její kult nejsilnější. Objevuje se jako hlava v profilu, jako stojící postava se zrcadlem nebo s jablkem a doprovází ji holubice, mušle či Erós.

V Římě je motiv ještě rozšířenější. Caesar nechal razit denáry s Venuší, aby připomněl původ svého rodu, a po něm ji používali císaři po celá staletí – s přízvisky jako Venus Victrix nebo Venus Felix, podle toho, co chtěli sdělit. Zvlášť často se objevuje na mincích císařoven, kde měla podtrhnout jejich postavení a plodnost dynastie.

Sběratelsky jde o vděčné a dostupné téma. Sbírka podle jednoho motivu jde napříč staletími i vydavateli a začíná se u opotřebovaných římských denárů. Rubní přízvisko rozhoduje o vzácnosti – běžné typy jsou levné, méně obvyklá spojení výrazně dráž.