Alexandr I. Pavlovič

Alexandr I. Pavlovič

Alexandr I. Pavlovič (1777–1825) byl ruský car v letech 1801–1825. Vedl Rusko ve válkách s Napoleonem, roku 1814 vstoupil v čele spojeneckých vojsk do Paříže a na Vídeňském kongresu získal pro Rusko Polské království. Na ruských mincích jeho portrét chybí, nesou ho jen polské ražby z Varšavy.

Narození 23. prosince 1777, Petrohrad
Vláda 23. března 1801 – 1. prosince 1825
Otec a předchůdce car Pavel I.
Další tituly finský velkokníže od roku 1809, polský král od roku 1815
Hlavní události tylžský mír 1807, Napoleonovo tažení do Ruska 1812, Vídeňský kongres 1814–1815, Svatá aliance 1815
Mince ruské ražby bez portrétu, s dvouhlavým orlem; portrét jen na polských mincích z Varšavy
Úmrtí 1. prosince 1825, Taganrog
Nástupce bratr Mikuláš I.

Historie

Alexandr I. Pavlovič, nejstarší syn cara Pavla I., nastoupil na ruský trůn 23. března 1801, když byl jeho otec zavražděn spiklenci. O spiknutí podle převažujícího názoru historiků věděl, trval však na tom, že otec nesmí být zabit. V prvních letech vlády se snažil působit jako panovník otevřený změnám: usiloval o zlepšení státní správy, vzdělávání a právních institucí. K jeho nejbližším rádcům patřil Michail Speranskij, autor plánů reformy státu.

Zásadní zlom do Alexandrových plánů přinesla evropská politika a války s napoleonskou Francií. Po porážce u Friedlandu uzavřelo Rusko roku 1807 tylžský mír a spojenectví s Francií. V létě 1812 vtrhl do Ruska Napoleon Bonaparte; jeho armáda utrpěla katastrofální ztráty a tažení skončilo v prosinci 1812. Ruská vojska pak táhla do střední Evropy a 31. března 1814 vstoupila koaliční vojska s Alexandrem v čele do Paříže. Z vládce, který lavíroval mezi spojenectvími, se stal jeden z určujících aktérů evropského uspořádání.

Po porážce Napoleona patřil Alexandr k hlavním osobnostem Vídeňského kongresu (1814–1815), na němž prosadil vznik Polského království spojeného s Ruskem. Car se stal jeho králem, od roku 1809 byl už také finským velkoknížetem. Z jeho podnětu vznikla Svatá aliance, kterou 26. září 1815 v Paříži uzavřeli Rusko, Rakousko a Prusko. Měla zdůraznit křesťanské principy v politice, v praxi však sloužila jako rámec pro potlačování revolučních a liberálních hnutí v Evropě.

V posledních letech vlády se Alexandr od raných reformních záměrů odklonil. Část vzdělaných vrstev a důstojníků, kteří poznali Evropu během válek, naléhala na hlubší modernizaci státu. Napětí mezi očekáváním změn a samoděržavím se po carově smrti projevilo v neúspěšném povstání děkabristů v prosinci 1825.

Alexandr zemřel 1. prosince 1825 v Taganrogu na tyfus během cesty po jižním Rusku. Legitimní potomky nezanechal a ani jeden z jeho bratrů nechtěl na trůn nastoupit; po období zmatků se carem stal mladší bratr Mikuláš I.

Mince a peníze za Alexandra I.

Ruské mince Alexandra I. carův portrét nenesou. Už jeho otec Pavel I. odstranil portrét ze stříbrných a zlatých mincí a Alexandr tento zvyk zachoval, přestože mu rytec Carl Leberecht připravil i zkušební ražby s portrétem. Na běžném stříbrném rublu je korunovaný dvouhlavý orel a nápis „mince rubl“; stříbrné mince z Petrohradu nesou značku mincovny SPB a iniciály mincmistra. Na běžné ruské oběživo se portrét panovníka vrátil až roku 1886.

Alexandrův portrét se naopak objevuje na mincích Polského království ražených ve Varšavě, kde vládl jako polský král. Polský zlotý byl stanoven na hodnotu 15 kopějek a od roku 1816 se razily stříbrné mince 1, 2, 5 a 10 zlotých.

Vedle mincí obíhaly v Rusku papírové asignace, vydávané od roku 1769. Jejich kurz se postupně propadl hluboko pod hodnotu stříbrného rublu; ustálil se až ve 40. letech 19. století na 3,5 asignačního rublu za rubl stříbrný.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet