Kopějka

Kopějka je drobná měnová jednotka používaná v Rusku a v různých obdobích i v dalších zemích východní Evropy. Název se tradičně spojuje s jezdcem držícím kopí na raných ruských mincích. Od reformy Petra I. roku 1704 tvoří jednu setinu rublu; její kov, hmotnost i vzhled se v čase výrazně měnily.

Historie kopějky

Kopějka vznikla při měnové reformě Jeleny Glinské, která roku 1535 sjednotila peněžní oběh moskevského státu. Nová stříbrná mince navázala na novgorodskou dengu a nesla jezdce s kopím. Právě s ruským slovem kopjo, tedy kopí, se tradičně spojuje její název. Rané kusy se razily z malých, často nepravidelných střížků připravených ze stříbrného drátu, proto se jim dnes říká drátěné mince.

Vedle kopějky obíhala děnga v hodnotě poloviny kopějky a poluška v hodnotě její čtvrtiny. Rubl byl dlouho především početní jednotkou odpovídající 100 kopějkám, nikoli běžně raženou mincí. Protože drobné stříbrné kopějky byly malé a obtížně čitelné, jejich určování stojí na opisu se jménem panovníka, typu jezdce a značkách mincovny.

Zásadní proměnu přinesla reforma Petra I. Na začátku 18. století vznikla desetinná soustava, v níž 1 rubl odpovídal 100 kopějkám. Roku 1704 se začaly razit měděné kopějky pravidelného kruhového tvaru a zároveň stříbrné rubly. Rusko se tak zařadilo mezi první velké země s důsledně desetinně členěnou měnou. Starší stříbrné drátěné kopějky ještě po určitou dobu obíhaly souběžně s novými mincemi.

V 18. a 19. století se měnily hmotnostní standardy, slitiny i výtvarná podoba. Kromě kopějky se razily také její násobky a zlomky; mohutné měděné pětikopějky Kateřiny II. se vzhledem i hmotností výrazně liší od drobných pozdějších emisí. Vedle běžných celoříšských ražeb existovaly zvláštní emise pro některá území, například Sibiř nebo autonomní Polské království.

Po roce 1917 název nezanikl. Sovětský rubl se dále dělil na 100 kopějek a drobné mince nesly znak SSSR. Po rozpadu Sovětského svazu zůstal stejný vztah zachován také u ruského rublu. Bank of Russia zavedla roku 1997 novou podobu mincí: jednokopějka má průměr 15,50 mm, hmotnost 1,50 g a motiv svatého Jiří s kopím. Nízká kupní síla však výrazně omezila její praktické používání.

Určení a sběratelské souvislosti

Slovo kopějka neoznačuje jediný neměnný typ mince. Při určení je nutné rozlišit období, vydavatele, nominální hodnotu, mincovnu, kov a ročník. U raných drátěných mincí pomáhá přesná podoba opisu a styl jezdce, u novověkých kruhových ražeb také monogram panovníka a mincovní značka.

Stejný název se používal i mimo dnešní Rusko, například v sovětských republikách a v různých obdobích na území Ukrajiny, Běloruska nebo Polska. Hodnotu konkrétní mince proto nelze odvozovat jen ze slova „kopějka“. Rozhodující je přesná identifikace emise, zachovalost, vzácnost ročníku a případná varianta razidla.