Apoštol Pavel
Apoštol Pavel (svatý Pavel, rodným jménem Saul z Tarsu) byl židovský farizeus, který se z pronásledovatele křesťanů stal nejvýznamnějším misionářem raného křesťanství mezi pohany. Tradice mu připisuje 13 nebo 14 listů Nového zákona, za pravé se obvykle považuje sedm. Podle tradice byl sťat v Římě.
| Totožnost | apoštol a misionář raného křesťanství, rodným jménem Saul |
|---|---|
| Narození | Tarsus v Kilíkii, rok neznámý |
| Úmrtí | podle tradice stětím v Římě mezi lety 64 a 67, za vlády císaře Nerona |
| Misijní cesty | tři podle Skutků apoštolů |
| Listy Nového zákona | tradičně připisováno 13 nebo 14, za pravé se obvykle považuje sedm |
| Svátek | 29. června spolu se svatým Petrem, Obrácení svatého Pavla 25. ledna |
| Atributy | meč a kniha |
| Na minci | vatikánská pamětní 2 € z roku 2008 k Pavlovu roku, s výjevem obrácení na cestě do Damašku |
Historie
Apoštol Pavel se narodil jako Saul v Tarsu v Kilíkii a podle Skutků apoštolů byl od narození římským občanem. Sám se označoval za farizea a vzdělání získal v Jeruzalémě u učitele Gamaliela. Zpočátku vystupoval proti novému křesťanskému hnutí. Zlomem se stala jeho zkušenost na cestě do Damašku, kterou bádání podle jeho listů klade do let 31–36; po ní přijal křesťanskou víru a začal působit jako misionář.
Pavel se zaměřil na šíření křesťanství mimo židovské prostředí. Podle Skutků apoštolů podnikl tři misijní cesty po východním Středomoří, zakládal obce v Malé Asii a v Řecku a udržoval s nimi kontakt prostřednictvím dopisů. V praxi to znamenalo nejen kázání, ale i řešení sporů uvnitř obcí, výklad víry a snahu o udržení jednoty mezi lidmi odlišného původu.
Jedním z největších sporů rané církve byla otázka vztahu k židovskému zákonu. Pavel prosazoval, že přijetí křesťanství není podmíněno plným přijetím židovských obřadních pravidel, například obřízky. Spor řešil apoštolský sněm v Jeruzalémě, který většinová datace klade do roku 49. Rozhodovalo se tím, zda křesťanství zůstane proudem uvnitř judaismu, nebo se otevře všem národům.
Jeho listy, určené konkrétním obcím nebo jednotlivcům, patří k hlavním pramenům pro poznání raného křesťanství. Reagují na konkrétní situace: otázky morálky, vztahů, bohoslužebné praxe i napětí mezi různými skupinami věřících. Tradice mu připisuje 13 nebo 14 listů; za nesporně pravé se obvykle považuje sedm, mezi nimi List Římanům, oba listy Korintským a List Galatským.
Podle tradice Pavel nakonec doputoval do Říma, kde byl za vlády císaře Nerona sťat. Historická jistota detailů je omezená, ale jeho spojení s Římem se stalo jedním z pilířů křesťanské paměti. Se svatým Petrem sdílí svátek 29. června.
Ikonografie a pamětní mince
Apoštol Pavel se v křesťanské ikonografii nejčastěji zobrazuje s mečem a knihou. Meč připomíná jeho smrt stětím, kniha jeho listy. Na rozdíl od Petra bývá zobrazován plešatější, s delším vousem a užší tváří. Často stojí vedle svatého Petra, což zdůrazňuje jejich společnou úctu v dějinách církve.
Papež Benedikt XVI. vyhlásil k dvoutisícímu výročí Pavlova narození Pavlův rok od 28. června 2008 do 29. června 2009. Vatikán k němu vydal pamětní dvoueurovou minci s výjevem obrácení na cestě do Damašku: světlo z nebe sráží světce ze vzpínajícího se koně a v pozadí stojí město. Opis zní CITTÀ DEL VATICANO a ANNO SANCTO PAULO DICATO, náklad činil 100 000 kusů.
