Apoštol Pavel

Apoštol Pavel (svatý Pavel, rodným jménem Saul z Tarsu) byl židovský farizeus, který se z pronásledovatele křesťanů stal nejvýznamnějším misionářem raného křesťanství mezi pohany. Tradice mu připisuje 13 nebo 14 listů Nového zákona, za pravé se obvykle považuje sedm. Podle tradice byl sťat v Římě.

Totožnost apoštol a misionář raného křesťanství, rodným jménem Saul
Narození Tarsus v Kilíkii, rok neznámý
Úmrtí podle tradice stětím v Římě mezi lety 64 a 67, za vlády císaře Nerona
Misijní cesty tři podle Skutků apoštolů
Listy Nového zákona tradičně připisováno 13 nebo 14, za pravé se obvykle považuje sedm
Svátek 29. června spolu se svatým Petrem, Obrácení svatého Pavla 25. ledna
Atributy meč a kniha
Na minci vatikánská pamětní 2 € z roku 2008 k Pavlovu roku, s výjevem obrácení na cestě do Damašku

Historie

Apoštol Pavel se narodil jako Saul v Tarsu v Kilíkii a podle Skutků apoštolů byl od narození římským občanem. Sám se označoval za farizea a vzdělání získal v Jeruzalémě u učitele Gamaliela. Zpočátku vystupoval proti novému křesťanskému hnutí. Zlomem se stala jeho zkušenost na cestě do Damašku, kterou bádání podle jeho listů klade do let 31–36; po ní přijal křesťanskou víru a začal působit jako misionář.

Pavel se zaměřil na šíření křesťanství mimo židovské prostředí. Podle Skutků apoštolů podnikl tři misijní cesty po východním Středomoří, zakládal obce v Malé Asii a v Řecku a udržoval s nimi kontakt prostřednictvím dopisů. V praxi to znamenalo nejen kázání, ale i řešení sporů uvnitř obcí, výklad víry a snahu o udržení jednoty mezi lidmi odlišného původu.

Jedním z největších sporů rané církve byla otázka vztahu k židovskému zákonu. Pavel prosazoval, že přijetí křesťanství není podmíněno plným přijetím židovských obřadních pravidel, například obřízky. Spor řešil apoštolský sněm v Jeruzalémě, který většinová datace klade do roku 49. Rozhodovalo se tím, zda křesťanství zůstane proudem uvnitř judaismu, nebo se otevře všem národům.

Jeho listy, určené konkrétním obcím nebo jednotlivcům, patří k hlavním pramenům pro poznání raného křesťanství. Reagují na konkrétní situace: otázky morálky, vztahů, bohoslužebné praxe i napětí mezi různými skupinami věřících. Tradice mu připisuje 13 nebo 14 listů; za nesporně pravé se obvykle považuje sedm, mezi nimi List Římanům, oba listy Korintským a List Galatským.

Podle tradice Pavel nakonec doputoval do Říma, kde byl za vlády císaře Nerona sťat. Historická jistota detailů je omezená, ale jeho spojení s Římem se stalo jedním z pilířů křesťanské paměti. Se svatým Petrem sdílí svátek 29. června.

Ikonografie a pamětní mince

Apoštol Pavel se v křesťanské ikonografii nejčastěji zobrazuje s mečem a knihou. Meč připomíná jeho smrt stětím, kniha jeho listy. Na rozdíl od Petra bývá zobrazován plešatější, s delším vousem a užší tváří. Často stojí vedle svatého Petra, což zdůrazňuje jejich společnou úctu v dějinách církve.

Papež Benedikt XVI. vyhlásil k dvoutisícímu výročí Pavlova narození Pavlův rok od 28. června 2008 do 29. června 2009. Vatikán k němu vydal pamětní dvoueurovou minci s výjevem obrácení na cestě do Damašku: světlo z nebe sráží světce ze vzpínajícího se koně a v pozadí stojí město. Opis zní CITTÀ DEL VATICANO a ANNO SANCTO PAULO DICATO, náklad činil 100 000 kusů.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet