Církev

Církev je společenství křesťanů a instituce, která ho řídí. V Evropě po staletí spravovala duchovní život i vzdělání, vlastnila rozsáhlý majetek a vybírala desátky. Vlastní mince razili papežové, arcibiskupové, biskupové i opati; papežské ražby trvaly od 8. století až do roku 1870.

Historie

Křesťanská církev vznikla v 1. století v římské Judeji a rychle se rozšířila po celém Středomoří. Milánským ediktem roku 313 získali křesťané svobodu vyznání a soluňský edikt císaře Theodosia I. z roku 380 učinil z nicejského křesťanství státní náboženství Římské říše. Po pádu západořímské říše v 5. století církev přežila jako hlavní sjednocující instituce roztříštěné Evropy. Papežství v Římě postupně získalo autoritu nad západním křesťanstvem, zatímco na východě se církev vázala na Konstantinopol. Roku 1054 se papežští legáti a konstantinopolský patriarcha Michael Kerullarios navzájem exkomunikovali a západní a východní církev se rozdělily.

Ve středověku dosáhla církev vrcholu své moci. Kontrolovala vzdělání a do značné míry i politiku; papežové si nárokovali nadřazenost nad světskými panovníky a mohli je exkomunikovat či uvalit na jejich země interdikt. Biskupství, kláštery a rytířské řády spravovaly rozsáhlá panství s vlastní jurisdikcí a v Říši se z nich stala samostatná církevní knížectví. Církev organizovala křížové výpravy, stála u zrodu univerzit a financovala stavbu katedrál. Desátky a další poplatky jí přinášely příjmy, které sloužily duchovním i politickým cílům.

Reformace v 16. století rozdělila západní křesťanstvo a vznikly protestantské církve, které odmítly papežskou autoritu. Katolická církev odpověděla protireformací a tridentským koncilem. Osvícenství a sekularizace v 18. a 19. století omezily světskou moc církve, církevní majetek byl v mnoha zemích zabaven a církev ztratila monopol na vzdělání a sociální péči. Roku 1870 zanikl i Papežský stát, když jej obsadilo Italské království.

Církevní mincovnictví

Mincovní právo bylo pro církevní instituce výrazem moci i zdrojem příjmů. Papežské mince razili papežové od Hadriána I. v 8. století; papežská mincovna v Římě ukončila činnost roku 1870, kdy ji převzala italská vláda. Měnou Papežského státu bylo scudo, které roku 1866 nahradila papežská lira. Církevní mince nesou typickou ikonografii – kříže, světce, biskupa s berlou nebo papežské klíče.

Vlastní mince razila arcibiskupství v Salcburku, Kolíně nad Rýnem, Mohuči a Trevíru, biskupství jako Mety i kláštery jako Fulda nebo Corvey; Fulda ve 12. století razila i brakteáty. Salcburští arcibiskupové dostali mincovní právo roku 996 od Oty III. a razili až do sekularizace roku 1803. V českých zemích razili mince olomoučtí biskupové – v Kroměříži do poloviny 18. století, jejich nástupci pak s císařským povolením ve vídeňské mincovně. Johanité razili mince na Rhodu od počátku 14. století a později na Maltě.

Vatikán, samostatný stát od roku 1929, vydává vlastní mince dodnes – od roku 2002 euromince, které pro něj razí státní mincovna v Římě.