Hadrián
Hadrián byl římský císař v letech 117 až 138 a jeden z takzvaných adoptivních císařů. Zastavil rozpínání říše, opevnil její hranice – nejznámější je Hadriánův val v Británii – a jeho mince patří k výtvarně nejzajímavějším ražbám celého císařství. Nástupcem se stal Antoninus Pius.
| Vláda | 117–138 |
|---|---|
| Předchůdce | Traianus |
| Nástupce | Antoninus Pius |
| Stavby | Hadriánův val, Pantheon |
| Ražby | denár, sestercius, aureus |
Historie
Pocházel z hispánské rodiny a k moci se dostal roku 117 po smrti Traiana, jehož výboje na východě okamžitě zastavil. Nová území v Mezopotámii vyklidil s odůvodněním, že jsou neudržitelná – rozhodnutí nepopulární u senátu, ale střízlivé.
Jeho vládu charakterizuje obrana místo výbojů. Nechal vybudovat opevněné hranice, takzvané limes, a v Británii postavil val dlouhý zhruba sto dvacet kilometrů, který dodnes patří k nejznámějším římským památkám.
Většinu vlády strávil na cestách po provinciích a stavěl: v Athénách dokončil Diův chrám, v Římě přestavěl Pantheon do dnešní podoby a nechal si postavit vilu v Tivoli. Byl vzdělaný, psal básně a obdivoval řeckou kulturu, což mu vyneslo posměšnou přezdívku Řekáček.
Vládu poznamenalo tvrdé potlačení židovského povstání v letech 132 až 135 a smrt jeho oblíbence Antinoa, kterého po utonutí v Nilu nechal zbožštit. Zemřel roku 138 a jeho nástupcem se stal Antoninus Pius.
Hadriánovy mince
Hadriánovy ražby jsou pro sběratele mimořádně vděčné, protože zachycují jeho cestování. Vznikla série mincí věnovaná jednotlivým provinciím – Hispánii, Africe, Egyptu, Británii – s personifikacemi zemí a jejich symboly. Jde o jeden z prvních systematických pokusů zobrazit říši jako soubor rovnocenných částí.
Razily se zlaté aurey, stříbrné denáry a bronzové sestercie; právě sestercie s velkou plochou nesou nejpůsobivější výjevy. Portrét je snadno rozpoznatelný podle plnovousu, který Hadrián zavedl do módy a který si po něm osvojili i jeho nástupci.
Sběratelsky patří Hadrián k dostupným císařům – vládl jednadvacet let a ražba byla rozsáhlá, takže opotřebovaný denár není drahý. Cenu zvedají vzácnější rubní motivy, zejména provinční série, a samozřejmě zachovalost. U bronzů rozhoduje kvalita patiny.