Kroměříž

Kroměříž je historické moravské město ležící ve Zlínském kraji, které bylo po staletí významným centrem církevní správy a sídlem olomouckých biskupů a arcibiskupů. Město s bohatou historií sahající do 13. století proslulo nejen svými památkami zapsanými na seznamu UNESCO, ale také biskupskou mincovnou, která zde fungovala v 17. a 18. století.

Historie

Historie Kroměříže je neodmyslitelně spjata s olomouckým biskupstvím, které zde od 13. století budovalo své letní rezidence. První písemná zpráva o městě pochází z roku 1110, kdy trhovou osadu Kroměříž koupil olomoucký biskup Jan II. Název je odvozen od osobního jména Kroměžir a znamenal „Kroměžirův majetek“.

Ve 13. století biskup Bruno ze Schauenburku povýšil Kroměříž na město a začal s výstavbou biskupského hradu. Biskup Stanislav Thurzo na přelomu 15. a 16. století zahájil přestavbu gotického hradu na zámek. Období největšího rozkvětu Kroměříž zažila v 17. století za biskupa Karla II. z Liechtensteina, který zde nechal vybudovat barokní zahrady a přestavěl zámek do dnešní podoby.

Významnou kapitolou v dějinách města byla biskupská mincovna, jejíž založení inicioval olomoucký biskup František kardinál Dietrichstein na počátku 17. století. Po složitých jednáních s císařem Rudolfem II. získal biskup v roce 1608 privilegium razit vlastní mince, přičemž samotná ražba začala v roce 1613. Mincovna fungovala s přestávkami až do roku 1759, kdy byla Marií Terezií definitivně zrušena v rámci centralizace mincovnictví.

Během třicetileté války bylo město v roce 1643 dobyto a vypáleno švédskými vojsky, což způsobilo těžké škody. Po válce však následovala rychlá obnova a barokní přestavba pod vedením biskupů z rodu Liechtensteinů. V roce 1848 se Kroměříž stala dějištěm ústavodárného říšského sněmu, který zde zasedal v Arcibiskupském zámku a vypracoval návrh moderní ústavy pro habsburskou monarchii.

Ve 20. století si město zachovalo svůj historický ráz a v roce 1998 byly Arcibiskupský zámek s Podzámeckou a Květnou zahradou zapsány na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO jako výjimečný příklad barokní rezidence a zahradní architektury střední Evropy.

Biskupská mincovna a mincovní právo

Mincovna v Kroměříži představovala unikátní příklad církevního mincovnictví na Moravě. Olomoucký biskup František kardinál Dietrichstein využil privilegií svého úřadu a v roce 1608 získal od císaře Rudolfa II. právo razit vlastní mince. První ražby začaly v roce 1613 pod vedením mincmistrů Hanse Petze a dalšího jménem Albrecht.

Po bělohorské porážce v roce 1620 pokračovala ražba v Brně a Olomouci; v Brně biskupské mince razil mincmistr Kryštof Wohnsiedler. Od roku 1650 byla mincovní činnost obnovena přímo v Kroměříži za arcivévody Leopolda Viléma, který pověřil správou mincmistrů jako Hanse Losze, Jana Jakuba Husera nebo Ashera Rossiho.

Biskup Karel II. z Liechtensteina od roku 1665 mincovnu významně modernizoval a nechal rekonstruovat mincovní budovu na Sladovnách. Od roku 1668 převzal správu mincovny plně do svých rukou a využíval služeb vardajnů jako V. Altenburgera nebo M. Österreichera. Za jeho vlády a za jeho dvou nástupců zažila mincovna největší rozkvět; od roku 1699 se razily obvyklé dukátové a tolarové nominály s jejich díly a barokní medaile.

V roce 1759 byla kroměřížská mincovna rozhodnutím císařovny Marie Terezie definitivně uzavřena a veškeré zařízení převezeno do centrální mincovny ve Vídni. Biskupové a arcibiskupové pak mohli své mince a medaile razit jen ve vládních mincovnách, hlavně ve Vídni.