Rudolf II. Habsburský: alchymie, sbírky a jeho mince

Roku 1589 vyšly z pražské mincovny desetidukáty se jménem Rudolfa II. Habsburského – zlaté mince o váze deseti běžných dukátů. Byl zřejmě prvním českým panovníkem, který nechal razit dukáty ve vyšších hodnotách, a jeho pětidukáty, třídukáty a desetidukáty dodnes patří k vrcholům velkých aukcí ve Vídni i v Česku. Jak se tohle zlato snoubí s císařem, kterému vlastní bratr postupně odebral Uhry, Rakousy, Moravu a nakonec i Čechy? Odpověď nabízejí mincovny, které pro něj pracovaly, a lidé, kteří je vedli.

Výchova ve Španělsku a tři korunovace (1552–1576)

Rudolf se narodil 18. července 1552 ve Vídni jako syn arcivévody a pozdějšího císaře Maxmiliána II. a Marie Španělské, dcery Karla V. Na naléhání matky a jejího bratra, španělského krále Filipa II., odjel na podzim 1563 se svým mladším bratrem Arnoštem na výchovu do Španělska; do Barcelony dorazili v březnu 1564. Na madridském dvoře strávil osm let, od jedenácti do devatenácti let věku, a domů se vrátil v srpnu 1571. Dostalo se mu tam důkladného vzdělání v prostředí dvora, který si zakládal na přísném ceremoniálu a okázalé zbožnosti.

Habsburská monarchie, do které se vrátil, nebyla nábožensky jednotná. Augšpurský mír z roku 1555 dovolil říšským knížatům určovat vyznání svých zemí, a zatímco Maxmilián byl ve víře vlažný, jeho manželka byla přísnou katoličkou. Na východní hranici zároveň trvala hrozba Osmanské říše. V tomto napětí se Rudolf připravoval na nástupnictví.

Otec mu ještě za svého života zajistil tři koruny. V září 1572 byl Rudolf v Prešpurku (dnešní Bratislavě) korunován uherským králem; jako den se uvádí 25. i 26. září. Českým králem byl korunován v katedrále sv. Víta 22. září 1575, po dlouhém jednání se stavy, které měly obavy o jeho budoucí náboženskou politiku. Krátce nato, 27. října 1575, ho kurfiřti v Řezně zvolili římským králem a 1. listopadu tamtéž proběhla korunovace. Když Maxmilián II. 12. října 1576 zemřel, převzal čtyřiadvacetiletý Rudolf císařský titul i vládu nad rozsáhlou monarchií.

Měna, kterou Rudolf zdědil: tolar, bílý groš a malý groš

Peněžní soustavu Rudolf převzal hotovou. Roku 1573 se Čechy po neúspěšném pokusu se zlatníkovou měnou vrátily k tolaru; jeho hmotnost a ryzost upřesnilo usnesení zemského sněmu, zasedajícího od 17. května do 11. července 1576. Podle tohoto usnesení se z pražské hřivny mělo razit osm a tři čtvrti tolaru o ryzosti čtrnáct lotů, jeden kventl a jeden peníz, tedy kus asi 28,9 g o ryzosti asi 895/1000. Mincovní řád z roku 1573 platil i za Rudolfa a jakost nominálů se během jeho vlády příliš neměnila. Vedle tolaru a jeho polovin a čtvrtin se razil bílý groš o hmotnosti 2,005 g (podle téhož usnesení 126 kusů a dva bílé peníze z hřivny o ryzosti šest lotů a tři kventle), který se dělil na dva malé groše nebo sedm bílých peněz, takže tolar měl třicet bílých a šedesát malých grošů; na líci nesl českého lva s opisem císařova jména, na rubu orla s dalšími tituly. Za Rudolfa ho mincovny razily velmi nerovnoměrně: z Prahy jsou známé jen ročníky 1578, 1579, 1601, 1604 a 1605, Kutná Hora razila všechny ročníky 1576–1610 kromě let 1606 a 1607, Jáchymov ročníky 1578–1595 bez let 1587 a 1593 a České Budějovice ročníky 1584–1595 a nejstarší typ bez letopočtu. Podrobná typologie bílých grošů dosud zpracována nebyla.

Jediným novým nominálem stříbrné soustavy byl malý groš. Zavedl ho výnos ze 4. února 1577 na doporučení českých stavů, které tak chtěly předejít nedostatku drobné mince. Měl hodnotu poloviny bílého groše, tedy šedesátiny tolaru, hmotnost 1,055 g a ryzost 391/1000. Líc nesl stejně jako bílý groš českého lva, na rubu byla korunovaná iniciála R a pod ní třířádkový nápis s hodnotou a letopočtem. Ten nápis je česky: MALEY GROSS, vzácněji MALEI GROSS – tato varianta se objevuje jen u pražských kusů z roku 1578 a u jáchymovských a českobudějovických z let 1577–1578, tedy v prvních letech ražby. Je to jediná mince českého středověkého i novověkého mincovnictví s nápisem v českém jazyce; podobný nápis se na české minci objevil znovu až na jednokoruně z roku 1993. Vzorová razidla malého groše bývají připisována kutnohorskému řezači železa Jiříkovi z Řásné.

Malé groše se razily ve všech čtyřech českých mincovnách – v Praze, Kutné Hoře, Jáchymově i Českých Budějovicích – a vedle běžných kusů vznikaly i příležitostné ražby: tlustý malý groš, stříbrné klipy (mince na čtverhranném střížku) a zlaté odražky – z Prahy jsou známé kusy s letopočtem 1600 v hmotnosti půldukátu, 1604 v hmotnosti dukátu a 1605 v hmotnosti dukátu a půl a také zlaté klipy 1596 a 1606. Sběratelé je mají v oblibě pro typovou rozmanitost a výtvarnou úroveň; jejich typologii zpracovali V. Hanibal a E. Novák.

Pět mincoven a jejich mincmistři

V zemích České koruny razilo za Rudolfa pět mincoven: Praha, Kutná Hora, Jáchymov, České Budějovice a slezská Vratislav. Od návratu k tolaru v roce 1573 museli mincmistři povinně označovat ražby svými značkami, a právě podle nich lze dnes minci přiřadit k mincovně i k úředníkovi, který ji vedl. V Českých Budějovicích označovali ražby lví hlavou v různém provedení mincmistři Tobiáš Gebhart (do 1578) a Kryštof Mattinghofer (od 1584); správce mincovny Kryštof Schönfeld, který úřadoval mezi nimi (1578–1584), používal šesticípou hvězdu a v jediném případě iniciály C S.

V Praze se ve vedení vystřídali Tobiáš Gebhart (1577–1583), Lazar Ercker (1583–1594), jeho vdova Zuzana Erckerová (1594–1600), Jan Lasanz (1600–1609), S. Salvart (1609–1610) a Beneš Hübmer (od 1610). Pražská mincovna se od počátku 17. století soustředila hlavně na dukáty, tolary a jejich násobky.

V Kutné Hoře úřadovali Jiří Šatný (1576–1592), Vlk Herold, Jiří Dominig, Hanuš Spiess (Jan Špís, 1599–1603), David Enderle (1603–1608) a Pavel Škréta. Produkce zdejší mincovny za Rudolfa výrazně rostla a teprve po roce 1600 se i tady začal projevovat úpadek dolování. Drobné mince se v Kutné Hoře podle všeho razilo hojněji než hrubé, jak tu bylo zvykem; nejmenší z nich je malý peník, jednostranný stříbrný plíšek o váze kolem 0,3 g a průměru asi 12 mm s korunovaným písmenem R a letopočtem po stranách.

Jáchymov naopak s upadající těžbou slábl, i tak tam ale vznikaly dvoutolary, tolary, jejich díly a bílé a malé groše. Jáchymovskou mincovnu vedl do roku 1582 Jiří Kadner, po jeho smrti do roku 1584 vdova Lucie a pak Pavel Hofmann (1584–1599); vdova v čele mincovny tedy nebyla jen pražským případem.

České Budějovice zpracovávaly výhradně stříbro z okolních dolů u Rudolfova. Od 90. let 16. století těžba nezadržitelně klesala, ražba slábla a mincovna byla uzavřena 23. listopadu 1611, krátce po Rudolfově abdikaci. Přesto právě z ní pocházejí velmi vzácné rudolfínské kusy, k nimž se ještě vrátíme.

Jak vypadá tolar Rudolfa II.

Dobře to ukazuje tolar Rudolfa II. z Jáchymova s letopočtem 1579, stříbrná mince o průměru 42 mm. Na líci je drapované poprsí císaře v brnění hledící vpravo, pod ním mincovní značka kráčejícího lva a kolem opis RVDOLPHVS II D G R IM S A GE HV B REX – „Rudolf II., z Boží milosti římský císař, vždy rozmnožitel říše, král Německa, Uher a Čech“. Na rubu je pod císařskou korunou dvouhlavý orel s říšským jablkem na hrudi, mečem a žezlem v pařátech, dole značka mincmistra a opis ARCHIDVX AVSTRI DVX BVR MA M s letopočtem 15–79: „arcivévoda rakouský, vévoda burgundský, markrabě moravský“. Jednotlivé kusy se od předepsané hmotnosti odchylovaly, u tohoto typu i zhruba o gram nahoru, a váha jednoho exempláře proto o ražbě vypovídá jen orientačně.

Opisy nebyly na všech kusech stejné. Zkratky se lišily podle mincovny, ročníku a velikosti mince – na jáchymovském čtvrttolaru 1596 stojí zkrácené RVDOL II D G R I S A G H B REX, na jáchymovském bílém groši 1578 RVDOL II D G R IM S AV G H BO R. Lišil se i obraz: pražský půltolar 1597 místo poprsí ukazuje celou stojící postavu císaře s korunou, žezlem a jablkem, po stranách se znakovými štítky, a na rubu korunovaného orla se štítkem na hrudi. Opis proto vždy platí jen pro konkrétní kus.

Proslulým výtvarným prvkem rudolfínských tolarů je abondiovský orel, letící orel na rubu, kterého navrhl dvorní medailér Antonio Abondio; nese ho například kutnohorský tolar z roku 1587 mincmistra Šatného. Koncem roku 1602 zřejmě dostaly všechny české mincovny pokyn razit mince v nové podobě, pravděpodobně podle návrhu zlatníka Jana Konráda Greutera, který přišel do Prahy kolem roku 1601 a pracoval jako řezač razidel. Od roku 1603 se na tolarech místo neheraldického Abondiova orla objevuje orel heraldický. Greuterovi bývá připisováno i razidlo pětidukátu 1605.

Rudolfovy mince v Uhrách a rakouských zemích

Rudolf nerazil jen v zemích České koruny. Jako uherský král nechával razit v uherské Kremnici a jeho dukáty odtud mají úplně jinou podobu než pražské: kremnický dukát, například ročník 1588, nese na líci stojícího svatého krále Ladislava v plné zbroji s písmeny K–B, značkou kremnické mincovny, po stranách a opisem S LADISLAVS REX, na rubu sedící Madonu s dítětem a císařův titul RVDOL II D G RO I S AV GE HV B R. Tento typ uherského dukátu tak místo panovníkova portrétu zobrazuje zemského patrona a Pannu Marii. Hlavním rytcem kremnické mincovny byl od roku 1601 Michael Sock, jemuž bývá připisován kremnický tolar Rudolfa II. z téhož roku.

V rakouských zemích razila Rudolfovým jménem mimo jiné Vídeň a tyrolský Hall. Vídeňský tolar 1587 ukazuje císaře v brnění s korunou, žezlem na rameni, říšským jablkem a řádem Zlatého rouna, na rubu pod císařskou korunou orla se čtvrceným česko-uherským štítem, kolem nějž je řetěz téhož řádu. Hallský dvoutolar 1604 nese poprsí s vavřínovým věncem a rubní opis začínající slovy NEC NON („a také“), jímž titulatura z líce pokračuje. Pro drobný oběh se v Hallu razily krejcarové nominály, například šestikrejcar 1606 s vavřínovým poprsím na líci a křížem se čtyřmi znakovými štítky na rubu. Obraz a opis tak často napoví, ze které části monarchie mince pochází; jistotu dává až značka mincovny nebo mincmistra.

Antonio Abondio a portrétní medaile

Na vysoké umělecké úrovni Rudolfových mincí i medailí se podíleli umělci pražského dvora, především Antonio Abondio. Abondio (1538–1591), italský medailér původem z Milána, pracoval na dvoře Maxmiliána II. a Rudolfa II. ve Vídni a v Praze. Jeho dílo bývá označováno za vrchol medailérství v českých zemích druhé poloviny 16. století; vedle renesančních medailí navrhoval i tolarové ražby. Pracoval nejen s kovem, ale i s barevným voskem – berlínský Münzkabinett dnes uchovává jeho voskový portrét Rudolfovy matky Marie z doby kolem roku 1568, bronzovou medaili s portrétem medailéra Jacopa Nizzoly z roku 1572 s Minervou a Vulkánem na rubu a se signaturou AN AB (vedle ní používal i zkratku AA) a zlatou medaili arcivévody Maxmiliána z roku 1586 s vojenským táborem na rubu.

Medaile nebyly platidlem: jde o ražby nebo odlitky bez platební hodnoty, zhotovené jako upomínkové předměty k určitým příležitostem; u korunovačních medailí sloužily větší kusy ze zlata a stříbra jako dary. Po Antoniově smrti v roce 1591 pokračoval v jeho práci syn Alessandro Abondio (1580–1648), který působil v Praze a později u bavorského dvora a používal i některé otcovy náměty; připisuje se mu řada medailí z doby Rudolfa II. a Matyáše.

Rudolfův dvůr na Pražském hradě: sbírky, alchymie a hvězdy

Už od let 1578–1580, kdy prodělal těžkou nemoc, se u Rudolfa projevovaly stavy, které se v jeho době označovaly jako melancholie; jeho choroba se popisuje jako střídání záchvatů zuřivosti a letargie. Roku 1583 přenesl Rudolf dvůr z Vídně na Pražský hrad a Praha zůstala sídlem císaře až do jeho smrti.

Na Hradě vznikla Rudolfova Kunstkammer, encyklopedicky uspořádaná sbírka obrazů, soch, vědeckých přístrojů, minerálů a kuriozit, pro kterou se v letech 1587–1605 stavělo severní křídlo Hradu. Roku 1648 sbírku při dobývání Prahy vyplenili Švédové. Rudolf se nikdy neoženil, přestože se o jeho sňatku opakovaně jednalo; s Kateřinou Stradovou měl několik nemanželských dětí. Mezi malíři, které císař podporoval, byli Giuseppe Arcimboldo, jenž ho kolem roku 1590 namaloval jako boha Vertumna z ovoce, zeleniny a květin, a Bartholomeus Spranger, představitel severského manýrismu.

Císař se zajímal i o alchymii. Na dvůr přišli angličtí alchymisté John Dee a Edward Kelley, kteří opustili Anglii v září 1583; Kelley je v Čechách doložen nejpozději roku 1586 a tvrdil, že dokáže proměnit obecné kovy ve zlato. Rudolf ho roku 1589 nebo 1590 povýšil do rytířského stavu, v květnu 1591 ho však dal uvěznit na Křivoklátě. Po propuštění roku 1595 Kelley slíbil v pokusech pokračovat, a když zlato nevyrobil, skončil znovu ve vězení na hradě Hněvín v Mostě, kde koncem roku 1597 nebo počátkem 1598 zemřel.

Roku 1599 přijel do Prahy dánský astronom Tycho Brahe, který musel opustit Dánsko po roztržce s novým králem Kristiánem IV. a předtím pracoval ve vlastní observatoři Uraniborg na ostrově Hven. Na zámku v Benátkách nad Jizerou si zřídil novou observatoř, roku 1601 ho císař jmenoval císařským matematikem a rok mu pomáhal mladý Johannes Kepler. Po Brahově smrti 24. října 1601 převzal Kepler úřad císařského matematika; v jeho knize Astronomia nova, vydané roku 1609, jsou popsány první dva zákony pohybu planet a roku 1627 vyšly Rudolfinské tabulky, nesoucí císařovo jméno.

Zlato z Norimberka: kov pro pražskou mincovnu

Alchymisté zlato nevyrobili; pražská mincovna ho získávala jinak – nákupem již zpracovaného kovu. Klíčem byla smlouva, kterou roku 1580 uzavřel pražský mincmistr Tobiáš Gebhart s norimberským obchodníkem Bartolomějem Albrechtem na velké dodávky zlatého a stříbrného pagamentu, tedy kovu ze starých mincí, šperků a slitků určeného k přetavení. První velká dodávka zlata je doložena roku 1586 a pravidelné dodávky trvaly do roku 1590. Produkce pražské mincovny výrazně stoupla a objem jejích zlatých ražeb se vyrovnal uherské Kremnici. Kolik dukátů Albrecht nechal razit na svůj účet, se odhady liší – od nejméně 650 000 kusů po více než milion. Tyto dukáty dnes neumíme spolehlivě určit, protože nevíme, jakou značkou byly opatřeny; numismatik Eduard Fiala vyslovil roku 1923 domněnku, že část z nich mohla napodobovat uherský, nizozemský či jiný typ podle toho, jaký Albrecht právě potřeboval.

Pražský dukát z roku 1581 váží necelých 3,5 g; na líci stojí císař v brnění s korunou, žezlem, říšským jablkem a mečem, pod ním je značka mincmistra, na rubu korunovaný znakový štít. Opis RVDOL II D G R I S AV G H BO R pokračuje na rubu slovy ARCHID AVS DV BV MA MO a letopočtem.

Gebhartův nástupce Lazar Ercker, od roku 1586 uváděný s přídomkem ze Schreckenfelsu, zkušený hutník a autor příručky o rudách a jejich zkoušení vydané v Praze roku 1574, zápasil po celou dobu svého úřadu s nedostatkem kovu z dolů a musel se spoléhat na Albrechtův pagament. Roku 1589 se oba dostali do sporu a vzájemně se obvinili z nepoctivosti; rozhodovat jej musel nejvyšší mincmistr Karel z Biberštejna. Ercker zemřel v lednu 1594 a úřad pak šest let vedla jeho vdova Zuzana.

Rudolf chtěl ražbu i modernizovat. Roku 1593 zřejmě pomýšlel na soustředění ražby do Prahy a na zavedení válcového razicího stroje, který do Prahy dovezl Jan Vogt z Kolína nad Rýnem; žádný z obou záměrů se neuskutečnil. Když se stroj pokusil roku 1601 zavést mincmistr Jan Lasanz, vyvolal mezi mincovními dělníky nepokoje stejně jako předtím císařův plán.

Násobky dukátů a tlusté tolary

Pražská mincovna razila desetidukáty a čtyřdukáty už s letopočtem 1589, pětidukáty od roku 1597, dvoudukáty od roku 1598, třídukáty z let 1603–1606 a šestidukáty z let 1609–1610. Většina násobků pochází z poslední dekády Rudolfovy vlády a v posledních letech se vyšší hodnoty razily každý rok, zatímco běžné dukáty se v některých letech pro nedostatek kovu nerazily vůbec. Rozdíl ukazují i rozměry: běžný dukát měří 23 mm a váží necelých 3,5 g, pětidukát 40 mm a něco přes 17 g. Násobky vznikaly v malých počtech oproti statisícům běžných dukátů a sloužily hlavně k reprezentaci. Prvenství se týká panovníků: dukáty i jejich násobky razili od roku 1581 ve slezských Rychlebech také páni z Rožmberka, Vilém a po něm Petr Vok. Rudolfův nástupce Matyáš pak v pražské mincovně šel ještě dál – z jeho doby jsou známé dvacetidukát 1612 a pětadvacetidukát 1615.

Řada Rudolfových násobků vznikla jako odražek – zlatá ražba razidly určenými pro stříbrnou minci. Šlo o regulérní postup: hotová razidla tolarových nominálů se využila pro dukátové násobky stejného průměru, a zlatý odražek tolaru proto mívá hodnotu deseti dukátů. Třídukát 1605 z pražské mincovny mincmistra Lasanze je vyražen půltolarovými razidly a desetidukát 1603 z Kutné Hory (Au 34,85 g, 41 mm) tolarovými. Zřejmě jde o stejná razidla, jakými se razil kutnohorský třítolar; užila se jen ve velmi omezené míře a desetidukát byl nejspíš zkušební ražbou, snad darem dvorským úředníkům. Zlato se v Kutné Hoře razilo jen výjimečně.

Stříbrnou obdobou násobků byly tlusté tolary. Kutná Hora razila čtyřtolary (1603–1604), třítolary a dvoutolary, Praha třítolary s letopočty 1596 a 1609 a řadu dvoutolarů. Výtvarně neobvyklý je dvoutolar 1590, zvaný dvoutolar tří císařů: na líci nese korunovaná poprsí Maxmiliána I., Karla V. a Ferdinanda I., na rubu dvouhlavého orla s kastilsko-habsburským znakem na hrudi. Bývá kladen do Jáchymova k mincmistru Pavlu Hofmannovi, v úvahu ale přichází i Praha. Zvláštní skupinu tvoří klipy neboli hranáče, mince na čtyřhranném střížku, které nebyly určeny pro běžný oběh a sloužily hlavně jako dar – například českobudějovická tolarová klipa 1583 mincmistra Schönfelda nebo kutnohorská klipa bílého groše 1604 mincmistra Enderleho, která je zřejmě unikátem.

Konec vlády: Libeňský mír, Majestát a ztráta koruny (1593–1612)

Politické potíže přišly s válkou. V létě 1593 vypukla dlouhá turecká válka, jejíž financování země hospodářsky vyčerpávalo. Koncem 90. let se zhoršovalo i císařovo zdraví; antropolog Emanuel Vlček při pozdějším průzkumu jeho ostatků dospěl k závěru, že Rudolf trpěl syfilitickým zánětem kostí. Roku 1604 povstala uherská šlechta, v jejímž čele se roku 1605 postavil Štěpán Bočkaj; vídeňská smlouva z 23. června 1606 ho uznala sedmihradským knížetem a 11. listopadu 1606 ukončil tureckou válku mír v Žitvatoroku. Téhož roku začal o nástupnictví usilovat Rudolfův mladší bratr Matyáš a vyzýval uherské stavy k otevřenému odboji.

Libeňským mírem z 25. června 1608 Rudolf přenechal Matyášovi Uhry, Rakousy a Moravu; sám si ponechal Čechy, Slezsko a obě Lužice spolu s císařským titulem. O rok později, 9. července 1609, vydal pod tlakem stavů Rudolfův majestát, který v Čechách zaručoval náboženskou svobodu.

Rozhodující ránu zasadil Rudolfovi vpád vojska jeho bratrance, pasovského biskupa Leopolda, které mělo císařovu pozici udržet: na konci ledna 1611 překročilo českou hranici a v únoru obsadilo Beroun. Stavové se od císaře odvrátili a 23. května 1611 byl českým králem korunován Matyáš. K jeho korunovaci vyšly z pražské mincovny první české korunovační peníze a datum připomíná i jáchymovský dvoudukát, jehož rub nese šestiřádkový nápis MATTHIAS II D G HVNG REX CORONAT IN REGEM BOHEMAE AN 1611 DIE 23 MAY. Rudolfovi zůstal Pražský hrad a císařský titul; zemřel 20. ledna 1612 v Praze a je pohřben v katedrále sv. Víta. Českobudějovická mincovna, která pro něj razila tolary, byla tou dobou už zavřená.

Rudolfínské rarity na aukcích

Rudolfovy násobky dukátů a tlusté tolary se v posledních letech objevily na několika velkých aukcích: pětidukát 1605 v listopadu 2020 ve vídeňském Dorotheu, desetidukát 1603 z Kutné Hory v říjnu 2023 u Macho & Chlapovič, kutnohorský třítolar 1603 a českobudějovický dvoutolar 1582, zřejmě unikát, v dubnu 2024 v dražbě sbírky Václava Bruny a pražský třídukát 1605 v říjnu 2024 v Galerii Goltzova tvrz. Dosažené částky tu neuvádíme, protože u těchto kusů neznáme zachovalost, a bez ní cena o minci mnoho neříká.

Jak se ceny liší i u téhož typu, ukazují tři prodeje dvoutolaru tří císařů z roku 1590 v síni Künker. Kus v zachovalosti sehr schön (velmi pěkná zachovalost) se 21. června 2007 vydražil s příklepem 7 000 eur, kus v zachovalosti fast vorzüglich (téměř výborná) 31. ledna 2008 s příklepem 14 000 eur a další kus ve stejné zachovalosti 12. března 2008 s příklepem 9 000 eur. Jde o jednotlivé prodeje z let 2007 a 2008, ne o dnešní cenu.

Mince Rudolfa II. z našeho e-shopu

Císař, kterému zůstaly mince

Rudolf II. prohrál s bratrem téměř všechno, co se dalo prohrát: Uhry, Rakousy, Moravu a nakonec i českou korunu. Mince, které se za jeho vlády razily, přitom vyprávějí jiný příběh. Desetidukáty a pětidukáty s jeho jménem vycházely z pražské mincovny ještě v letech 1610 a 1611, kdy mu z dědictví zbývaly jen Čechy, Slezsko a Lužice a nakonec jen Pražský hrad, a umělci jeho dvora dali tolarům podobu, podle níž je sběratelé poznají dodnes.

Právě v tom je Rudolfova numismatika zajímavá: neukazuje sílu státu, ale to, jak se panovník chtěl prezentovat. Kdo dnes drží v ruce rudolfínský tolar s abondiovským orlem nebo malý groš s nápisem MALEY GROSS, drží kus doby, kdy se v Praze potkávali mincmistři, alchymisté, astronomové a medailéři – a kdy se o podobě peněz rozhodovalo na císařském dvoře.

Miroslav Uďan