Nejdražší mince světa: co dělá z kusu kovu rekord

Dne 8. června 2021 nabídla aukční síň Sotheby's v New Yorku jako první položku zlatý dvacetidolar z roku 1933 ze sbírky obuvnického návrháře Stuarta Weitzmana. Odhad zněl na 10 až 15 milionů dolarů. O minci se přetahovali čtyři zájemci, tři v sále a jeden po telefonu, a konečná cena 18 872 250 dolarů včetně přirážky téměř zdvojnásobila dosavadní světový rekord z roku 2013. Nejdražší mince světa tak má jméno, otázka ale zůstává: co dělá z kusu kovu rekord? Odpověď se neskrývá v ceně zlata, ale v příbězích jednotlivých kusů – od newyorského zlatníka z roku 1787 po stodukát ražený v Praze.

Nejdražší mince světa: žebříček ke 23. 10. 2026

Žebříček zahrnuje jen veřejné aukce, jejichž výsledky jsou doložené; soukromé prodeje se ověřit nedají. Ceny jsou včetně aukční přirážky, pod pěticí jsou pro srovnání tři mince odjinud.

Pět nejvyšších aukčních cen patří americkým ražbám; za nimi následuje další americký dvacetidolar a teprve na sedmém místě první mince odjinud, čínský stříbrný tael z roku 1903. Dolar 1794 z druhého místa navíc v lednu 2022 změnil majitele soukromou smlouvou; takový prodej se do aukčního žebříčku nepočítá.

Brasherův dublon: zlatník z New Yorku, rok 1787

Nejstarší z amerických rekordmanů vznikl dřív, než měly Spojené státy vlastní mincovnu. Ephraim Brasher byl newyorský zlatník a stříbrník a v roce 1787 žádal stát New York o povolení razit měděné mince; stát o měděnou ražbu nestál a žádost zamítl. Ze stejného roku pocházejí Brasherovy zlaté mince, kterým se dnes říká dublony. Brasher bydlel na Cherry Street, kde měl v roce 1789 sídlo i prezident George Washington, a Washington u něj v roce 1790 koupil stříbrné podnosy.

Mince takzvaného stylu New York nese na jedné straně slunce vycházející nad horami a mořem, motiv ze znaku státu New York, s opisem NOVA EBORACA COLUMBIA EXCELSIOR a jménem BRASHER. Na druhé straně je orel se štítem na hrudi, převzatý z velké pečeti Spojených států, s opisem UNUM E PLURIBUS a letopočtem 1787. Do hotové mince vyrazil Brasher svou zlatnickou značku EB: u většiny kusů stojí na orlím křídle, mezi dublony stylu New York ji jediný kus má na hrudi. Vedle stylu New York existuje i takzvaný styl Lima.

Kus, který se 21. ledna 2021 prodal u Heritage Auctions za 9,36 milionu dolarů, má značku na křídle a certifikační služba NGC jej ohodnotila stupněm MS 65 s hvězdičkou za mimořádný vzhled. Ze sedmi známých dublonů stylu New York je nejlépe zachovaný a pět z nich je v soukromých rukou. Pocházel ze sbírky newyorského podnikatele Donalda G. Partricka a v okamžiku prodeje šlo o nejvyšší cenu, jaká kdy byla za zlatou minci ve veřejné aukci zaplacena. Rekord vydržel necelých pět měsíců. Dublon zná i čtenář detektivek: Raymond Chandler na něm v roce 1942 postavil zápletku románu Vysoké okno s Philipem Marlowem a film z roku 1947 nese název The Brasher Doubloon.

Dolar 1794: první stříbrný dolar Spojených států

Mincovna ve Philadelphii razila první stříbrné dolary 15. října 1794. Vzniklo jich 1 758 a vrchní razič Henry Voigt je razil na šroubovém lisu, který pro tak velkou minci nestačil, takže řada kusů je slabě doražená. Kolik se jich dochovalo, se dá jen odhadnout; numismatik Jack Collins na počátku 90. let počítal se 120 až 130 kusy.

Návrh je dílem rytce mincovny Roberta Scota. Na líci je poprsí Svobody hledící vpravo s rozpuštěnými, vlajícími vlasy, podle kterých typ dostal jméno Flowing Hair, nad ním nápis LIBERTY, pod ním letopočet a kolem patnáct hvězd za státy, které do té doby přijaly ústavu. Na rubu je orel ve věnci a opis UNITED STATES OF AMERICA. Hodnota na rubu chybí; nese ji hrana s nápisem HUNDRED CENTS ONE DOLLAR OR UNIT.

Rekordní kus má od služby PCGS označení SP 66, tedy zvláštní ražbu s mimořádnou péčí, a ve středu střížku stříbrnou výplň o průměru asi 8 mm, kterou mincovna doplňovala příliš lehké střížky. Pochází z nejranějšího stavu razidel a byl vyražen se zvláštní péčí, proto v něm část odborníků vidí vůbec první vyražený americký dolar; doložit se to nedá. Mince prošla sbírkou plukovníka E. H. R. Greena, v roce 2010 ji soukromě získala nadace Cardinal Collection a 24. ledna 2013 ji v New Yorku Stack's Bowers prodali za 10 016 875 dolarů; vydražila ji firma Legend Numismatics a později patřila sběrateli Bruci Morelanovi. Byla to první mince, která ve veřejné aukci překročila hranici deseti milionů dolarů.

Dolar 1804, který vznikl o třicet let později

Ražba stříbrných dolarů skončila v březnu 1804 a dolary, které mincovna ten rok ještě razila, nesly letopočet 1803 ze starších razidel; záznamy je přesto vedly jako 19 570 dolarů roku 1804. Dne 1. května 1806 ministr zahraničí James Madison ražbu dolarů zastavil, protože se skupovaly na vývoz.

O tři desetiletí později se vydal na diplomatickou cestu do Asie americký vyslanec Edmund Roberts. Dopisem z 8. října 1834 požádal o sadu amerických mincí jako dar pro sultána Maskatu a Ománu Saída bin Sultána; ministr zahraničí John Forsyth žádost 11. listopadu 1834 schválil. Mincovna vyrazila sady v leštěném provedení proof a dolar do nich dostal letopočet 1804; proč právě tento, není známo. Roberts vyplul 27. dubna 1835, sultán dostal svou sadu 1. října 1835 a siamský král Ráma III. 6. dubna 1836.

Mince nese typ Draped Bust. Na líci je poprsí Svobody hledící vpravo s drapérií přes rameno, nápis LIBERTY a letopočet 1804; autor podoby není doložen, obvykle se připisuje malíři Gilbertu Stuartovi. Na rubu je heraldický orel se štítem podle velké pečeti Spojených států, v zobáku stuhu s heslem E PLURIBUS UNUM, nad hlavou třináct hvězd a mraky a kolem opis UNITED STATES OF AMERICA.

Dolary 1804 se dělí do tří tříd. Třídu I tvoří osm kusů z diplomatických sad z let 1834–1835 s nápisem na hraně. Třídu II zastupuje jediný kus s hladkou hranou z dodatečné ražby v roce 1858, uložený v národní sbírce Spojených států, a třídu III kusy téže ražby, kterým někdo nápis na hranu doplnil později. Do roku 2025 se znalo patnáct dolarů 1804. Šestnáctý, dosud neznámý kus třídy III, se objevil ve sbírce Jamese A. Stacka st. a 9. prosince 2025 se v aukci Stack's Bowers prodal ve stupni PCGS PR 65 za 6 milionů dolarů. Aukcionář W. E. Woodward nazval dolar 1804 „králem mincí“ už v roce 1885.

Nejlépe zachovaný je kus třídy I, který podle všeho dostal sultán Maskatu. Poprvé se objevil roku 1917 v londýnské aukci sbírky Charlese A. Watterse; potom ho vlastnili Virgil M. Brand, rodina Childsových a rodina Pogueových. Pogueovi jej koupili v roce 1999 v aukci Bowers and Merena za 4,14 milionu dolarů, tehdy nejvyšší cenu zaplacenou za jakoukoli minci. V roce 2016 se ho pokusili prodat, ale nabídky nedosáhly limitu, a teprve 17. srpna 2021 se v aukci Stack's Bowers prodal za 7,68 milionu dolarů ve stupni PCGS PR 68.

Pětidolar 1822: tři kusy ze sedmnácti tisíc

Mincovna v roce 1822 vykázala ražbu 17 796 zlatých pětidolarů, dochovaly se však jen tři. Dva leží natrvalo v národní sbírce ve Smithsonově institutu, třetí je v soukromých rukou. Příčinou je měnová matematika: zákon stanovil poměr stříbra a zlata 15 : 1, zatímco trh platil za zlato víc, kolem 16 : 1. Zlatá mince tak měla vyšší hodnotu jako kov než jako peníze a obchodníci ji skupovali za nominál, tavili a vyváželi. Teprve zákon z 28. června 1834 snížil obsah zlata v minci a tavení přestalo dávat smysl; v té době už pětidolary z 20. let téměř zmizely.

Typ vychází z návrhu rytce Johna Reicha z roku 1807, který mincovna roku 1813 upravila na větší hlavu bez poprsí. Na líci je hlava Svobody hledící vlevo v čepci s páskou LIBERTY, kolem třináct hvězd a dole letopočet. Na rubu je orel se štítem na hrudi, se šípy a ratolestí v pařátech, nad ním stuha E PLURIBUS UNUM, kolem opis UNITED STATES OF AMERICA a dole hodnota 5 D.

Soukromý kus má jednu z nejlépe doložených historií v americké numismatice. V roce 1899 ho získal chicagský sběratel Virgil Brand, jeho dědicové jej v roce 1945 prodali Louisi E. Eliasbergovi st., který proslul tím, že sestavil úplnou sbírku amerických ražeb. V aukci Eliasbergova zlata v říjnu 1982 u síně Bowers & Ruddy jej za 687 500 dolarů koupil sběratel D. Brent Pogue. V roce 2016 se mince do aukce vrátila, ale prodána nebyla, a teprve 25. března 2021 ji Stack's Bowers v Las Vegas prodali za 8,4 milionu dolarů ve stupni PCGS AU 50. Šlo tehdy o nejvyšší cenu za zlatou minci americké mincovny.

Double Eagle 1933: mince, která neměla opustit mincovnu

Příběh rekordmana začíná u prezidenta Theodora Roosevelta, který v roce 1904 chtěl americké mince zkrášlit a jako autora navrhl sochaře Augusta Saint-Gaudense. Dvacetidolar s jeho návrhem se razil od roku 1907; Saint-Gaudens zemřel 3. srpna 1907, ještě než byla podoba pro běžnou ražbu dokončena. První mince měly tak vysoký reliéf, že se nedaly razit jedním úderem, a vrchní rytec mincovny Charles Barber reliéf snížil. Mince váží 33,431 g, má průměr 34,1 mm a obsahuje 90 % zlata.

Na líci kráčí Svoboda s pochodní a olivovou ratolestí, za ní paprsky slunce a vlevo dole budova Kapitolu, nad ní nápis LIBERTY a kolem 48 hvězd. Na rubu letí orel nad vycházejícím sluncem, kolem opis UNITED STATES OF AMERICA a hodnota TWENTY DOLLARS, pod orlem heslo IN GOD WE TRUST, které na minci přibylo v roce 1908 na příkaz Kongresu. Hrana nese nápis E PLURIBUS UNUM.

V březnu 1933 začala mincovna ve Philadelphii razit dvacetidolary s novým letopočtem a vyrazila jich 445 500. Ve stejné době ale vláda prezidenta Franklina D. Roosevelta uzavírala cestu zlata do oběhu: od 6. března se zlato vyplácelo jen na povolení a nařízení z 5. dubna 1933 uložilo občanům odevzdat zlaté mince do 1. května. Žádný dvacetidolar 1933 nebyl oficiálně vydán, dva kusy putovaly do národní sbírky a ostatní měly skončit v tavicí peci.

Několik kusů se přesto z mincovny dostalo. Možná je vynesl mincovní pokladník a ke sběratelům se dostaly přes filadelfského klenotníka Israela Switta. V únoru 1944 dostal vývozní licenci na jeden kus egyptský král Farúk, a to jen pár dní předtím, než se na únik přišlo. V březnu 1944 začala vyšetřovat tajná služba a kusy nalezené ve Spojených státech zabavila a nechala zničit. Farúkův dvacetidolar zůstal v Egyptě; po králově svržení roku 1952 se objevil v katalogu káhirské aukce Sotheby's z 24. února 1954, na žádost Spojených států byl stažen a zmizel.

Kus, který se obvykle ztotožňuje s Farúkovým, se znovu objevil v roce 1996, kdy tajná služba v newyorském hotelu Waldorf-Astoria zatkla britského obchodníka Stephena Fentona. Obvinění bylo staženo a spor skončil v roce 2001 dohodou: mince připadla americkému státu, měla se prodat v aukci a výtěžek si rozdělí ministerstvo financí a Fenton napůl. Dne 30. července 2002 ji v New Yorku nabídly síně Sotheby's a Stack's a příklep 6,6 milionu dolarů se s patnáctiprocentní přirážkou a dalšími 20 dolary vyšplhal na 7 590 020 dolarů. Za těch 20 dolarů stát minci formálně vydal jako platidlo, a teprve tím se její soukromé vlastnictví stalo legálním. Jméno kupce zůstalo skryté až do března 2021, kdy deník The New York Times uvedl, že jde o Stuarta Weitzmana.

Příběh tím neskončil. V září 2004 předala Swittova dcera Joan Langbordová mincovně k ověření deset dvacetidolarů 1933. Mincovna je pravost potvrdila a mince si ponechala. Soudní spor, v němž se rozhodnutí několikrát obrátilo, skončil v dubnu 2017, kdy Nejvyšší soud odmítl věc projednat a mince zůstaly státu. V roce 2018 mincovna oznámila, že jí anonymní dárce vrátil další ukradený kus. Vedle dvou kusů v národní sbírce tak státu patří i deset kusů Langbordových a vrácený kus z roku 2018, zatímco legálně v soukromých rukou smí být jediný – ten, který certifikační služba PCGS před aukcí v roce 2021 ohodnotila stupněm MS 65 a který se 8. června 2021 prodal za 18 872 250 dolarů. Jméno kupce zveřejněno nebylo.

Proč rekordy drží americké mince

Stáří ani vzácnost samy o sobě vysvětlení nenabízejí. Pražský stodukát z roku 1629 je o tři sta let starší než Double Eagle, přesto se prodal zhruba za šestinu jeho ceny. Rozhoduje trh. Cenu mincí vázaných na jednu zemi určují hlavně sběratelé té země, zatímco antické mince mají kupce po celém světě. Rozdíl ve velikosti je patrný z čísel: čtyři lednové aukční dny síně Heritage vynesly v roce 2026 za mince a papírová platidla přes 63 milionů dolarů, zatímco tři největší české síně měly ještě v roce 2019 roční obrat dohromady přes 502 milionů korun.

Druhým důvodem je certifikace. Služba PCGS, kterou v roce 1985 založilo sedm obchodníků, začala mince hodnotit 3. února 1986, o rok později vznikla konkurenční NGC. Obě uzavírají minci do zapečetěného pouzdra se štítkem, číslem a stupněm na sedmdesátibodové stupnici; do roku 2020 jich PCGS ohodnotila přes 42,5 milionu. Kupec, který nabízí miliony za minci se stupněm MS 65, se opírá o posudek nezávislé třetí strany, a výsledky aukcí z různých let se díky jednotné stupnici dají srovnávat. Od roku 2001 vede PCGS veřejný registr sbírek, v němž sběratelé soutěží o nejúplnější a nejlépe hodnocenou řadu. Kdo skládá úplnou řadu pětidolarů, potřebuje i ročník 1822 – a ten je v soukromých rukou jediný.

Třetím důvodem je provenience. Americké aukční katalogy vedou u špičkových kusů seznam majitelů přes celé století: Brand, Eliasberg, Pogue, Partrick, Green. Doložená historie snižuje riziko padělku i sporu o vlastnictví. Evropa má mincí starších i vzácnějších mnoho, její trh je ale rozdělený podle zemí a nejcennější kusy často leží ve veřejných sbírkách, odkud se na trh nevracejí.

Mimo Ameriku: umajjovský dinár a Brutův aureus

Mezi nejdražší mince mimo americkou řadu patří zlatý dinár z raného islámu. Nese letopočet 105 hidžry, tedy rok 723/724; v lednu 724 zemřel chalífa Jazíd II. a nastoupil Hišám, takže ražba může patřit kterémukoli z nich. Jako všechny dináry po reformě chalífy Abd al-Malika z let 696–697 nenese obraz, jen arabské nápisy. Výjimečný je nápisem Ma'din Amir al-Mu'minin bi'l-Hijaz, „Důl vládce věřících v Hidžázu“, kterým se stal nejstarší islámskou mincí jmenující místo na území dnešní Saúdské Arábie. Zlato pocházelo z chalífova dolu Ma'din Baní Sulajm v Hidžázu. Známo je kolem tuctu těchto dinárů a jedno z vysvětlení jejich ražby spojuje doly s chalífovou poutí do Mekky.

V dubnu 2011 se dinár ve zachovalosti extremely fine prodal v londýnské síni Morton & Eden za 3,72 milionu liber včetně přirážky, asi 6 milionů dolarů, a stal se tehdy druhou nejdražší mincí aukční historie. Koupil jej britský obchodník pro evropského soukromého sběratele. V říjnu 2019 nabídla tatáž síň druhý kus – teprve druhý, který se kdy objevil ve veřejné aukci.

Nejvyšší ceny, jaká kdy byla ve veřejné aukci zaplacena za antickou minci, dosáhl zlatý aureus Marka Junia Bruta z doby kolem roku 42 př. n. l. Na líci nese Brutův portrét a nápis BRVT IMP, na rubu dvě dýky, mezi nimi čapku svobody a pod nimi zkratku EID MAR – Idy březnové, den Caesarovy vraždy 15. března 44 př. n. l. Známy jsou tři zlaté kusy. Dne 29. října 2020 se jeden prodal v londýnské síni Roma Numismatics za 3,24 milionu liber včetně přirážky, asi 4,2 milionu dolarů, v hodnocení NGC MS s hvězdičkou. V únoru 2023 ho ale zajistila manhattanská prokuratura a v březnu 2023 ho předala Řecku: obchodník ho nabídl s padělanými doklady o původu.

Nejdražší české a středoevropské mince

Vrchol českých ražeb tvoří zlaté násobky dukátů ze 17. století, reprezentační ražby, které nesloužily oběhu. Dvou-, pěti- a desetidukáty razil jako první český panovník Rudolf II., poprvé roku 1589. Vrcholem řady je stodukát Ferdinanda III. z roku 1629, ražený dva roky po jeho korunovaci na českého krále. Je to nejtěžší zlatá ražba na území Koruny české: váží 349 g a má průměr kolem 74 mm.

Na líci je mladistvé poprsí Ferdinanda III. hledící vpravo, ve zbroji se španělským límcem a řádem zlatého rouna, s opisem FERDINADVS:III.D:G:HVNG:BOHEMIAE.REX. Pod opisem je ovál pro hodnotu, z něhož vycházejí vavřínové ratolesti; v nich bývá ukryta signatura D.-S. řezače želez Donáta Starcka. Hodnotu do oválu dodatečně vyrazili nebo vyryli, některé kusy ji nemají vůbec. Na rubu je oválný štít s českým lvem v korunované kartuši, kterou drží orli, kolem řetěz řádu zlatého rouna, dělený letopočet 16–29 a opis ARCHIDVX AVSTRIAE ETc. Pražskou mincovnu tehdy vedl mincmistr Beneš Hübmer. Proč stodukát vznikl, není jisté: převažuje výklad pamětní ražby na Ferdinandovo uzdravení z neštovic v roce 1628, podle jiného šlo o dary německým knížatům. Sedm stodukátů leží ve veřejných sbírkách, dva z nich v Národním muzeu v Praze.

Dne 6. listopadu 2025 nabídla stodukát švýcarská síň Numismatica Ars Classica. Pocházel ze sbírky označované jako Traveller Collection, kterou její zakladatel podle všeho ukryl v zemi, když jeho vlasti hrozili nacisté. Mince v hodnocení NGC AU 58 měla odhad 1,25 milionu franků a prodala se za 2 388 750 švýcarských franků včetně přirážky, v korunách přes 62 milionů. Je to nejvyšší známá cena, jaké kdy česká ražba v aukci dosáhla.

Pod stodukátem stojí ražby první republiky. Nejvýš se dostal svatováclavský pětidukát 1937, u něhož se udávají jen čtyři vyražené kusy: 2. října 2020 se v pražské aukci Antium Aurum prodal ve zachovalosti UNC / UNC za příklep 850 000 eur. Svatováclavský dvoudukát 1937 podle návrhu Jaroslava Bendy a Otakara Španiela má udávanou ražbu čtyř nebo osmi kusů, protože mincovna evidovala jen rok ražby, ne letopočet na minci. Kus ze sbírky Karla Hackenschmieda se 20. října 2023 prodal u Macho & Chlapovič ve zachovalosti about UNC / UNC za 840 000 eur včetně přirážky, tedy 20,7 milionu korun. Z doby třicetileté války patří k nejdražším desetidukát Albrechta z Valdštejna z jičínské mincovny z roku 1631, který se 22. dubna 2022 prodal u Macho & Chlapovič, a desetidukát Fridricha Falckého z pražské mincovny z roku 1620 se stojícím králem ve zbroji na líci a pětidílným znakem na rubu; ten se 4. června 2022 prodal v aukci síně Aurea ve velmi pěkné zachovalosti za 10,26 milionu korun včetně přirážky. Pro srovnání: nejvyšší ceny v historii síně Macho & Chlapovič dosáhla mince uherská – desetidukát Ferdinanda III. z Kremnice z roku 1642 se 6. listopadu 2020 prodal ve zachovalosti good EF / about UNC za 1 140 000 eur včetně přirážky.

Co z toho plyne pro sběratele v Česku

Rekord je cena jednoho kusu v jednom dni, ne hodnota celého typu. I mince ze světové špičky čekají na kupce roky: dolar 1804 ani pětidolar 1822 v roce 2016 nedosáhly limitu majitelů a prodaly se až v roce 2021. Český trh je navíc rozdělený: extrémně vzácné zlato v posledních letech rostlo, mince nižších cenových kategorií v roce 2024 stagnovaly nebo mírně zlevnily a opakovaný prodej téhož kusu nemusí přinést vyšší cenu.

Z amerických příběhů plyne hlavně váha doloženého původu. Sběratel Jaroslav Kokolus by za minci s významnou doloženou proveniencí zaplatil až o polovinu víc než za stejně vzácnou bez ní a případ Brutova aureu ukazuje, že padělané doklady o původu mohou kupce připravit o minci. Staré aukční katalogy, podložní lístky a faktury proto patří k minci stejně jako pouzdro.

Certifikace, v Americe standard, přichází i na český trh, hlavně u zlatých dukátů a jejich násobků. Číslo certifikátu se ověřuje v databázi NGC nebo PCGS, stupeň platí jen pro minci v neporušeném pouzdře a stejný stupeň neznamená stejnou minci – rozhoduje i centrování, lesk a patina. U antiky NGC pravost ani určení nezaručuje.

A konečně čtení cen: české síně uvádějí výsledky obvykle včetně přirážky kolem 20 %, zahraniční často bez ní, a odhad síně není výsledek. Investiční stránka je přitom skutečná – Double Eagle zdražil od roku 2002 do roku 2021 ze 7,59 na 18,87 milionu dolarů a maskatský dolar 1804 mezi lety 1999 a 2021 ze 4,14 na 7,68 milionu. Takový růst ale přišel u výjimečných kusů s doloženým původem a v řádu desetiletí.

Vzácné a certifikované mince z našeho e-shopu

Rekord jako souhra okolností

Příběhy z tohoto přehledu mají společného jmenovatele. Vzácnost sama nestačí – dinárů z Hidžázu je kolem tuctu a stodukátů ve veřejných sbírkách sedm, a přesto se prodaly zhruba za třetinu, respektive šestinu ceny amerického dvacetidolaru. Co tedy dělá z kusu kovu rekord? Souhra několika věcí najednou: kus, který na trhu prakticky není, zachovalost potvrzená nezávislou certifikací, původ doložený přes celé století a velký okruh kupců, kteří o stejný kus usilují ve stejný den. Double Eagle 1933 k tomu přidal příběh, jaký se nevymýšlí – minci, která neměla nikdy opustit mincovnu a kterou stát nakonec sám prodal. Pro sběratele, který rekordy jen sleduje, je z toho užitečné poučení: hodnota mince se nepozná z jediného výsledku, ale z dokladů, které ji provázejí, a z trhu, na kterém se prodává.

Miroslav Uďan