Pětidukát

Pětidukát je zlatá mince o hmotnosti pěti dukátů, tedy 17,45 gramu ryzosti 986/1000 a průměru 34 milimetrů. Patří mezi velké zlaté násobky, které se razily spíš k reprezentaci a k uložení zlata než k placení. Nejznámější českou ražbou je svatováclavský pětidukát, který vycházel v letech 1929 až 1938.

Historie

Velké násobky dukátu se objevují od 16. století, kdy mincovny získaly technickou schopnost razit těžší kotouče a zároveň vznikla poptávka po mincích, které měly víc než jen platební funkci. Pětidukát stojí na rozhraní: je dost velký, aby působil reprezentativně, a zároveň dost malý, aby se dal razit v běžném provozu mincovny.

V habsburské monarchii razily pětidukáty mincovny v Kremnici, Vídni i Praze, zpravidla u příležitosti korunovací a jiných událostí. Do českého povědomí se ale dostal hlavně díky svatováclavské řadě, kterou navrhli Otakar Španiel a Jaroslav Benda. Pětidukát a desetidukát do řady přibyly až roku 1929, tedy šest let po jednodukátu a dvojdukátu; ražbu umožnila upravená vyhláška, podle níž činilo ražebné pět korun za kus.

Poslední řádná série vyšla roku 1938, na prahu okupace. V roce 1951 pak vznikly dodatečné ražby, které se dnes odlišují jako samostatná skupina.

Sběratelský význam

Pětidukáty se razily v malých nákladech, takže patří k obtížněji dostupným československým zlatým mincím. Cenu určuje ročník: některé roky vyšly v desítkách kusů a na aukcích dosahují statisíců korun.

Kvůli velké ploše se u pětidukátů výrazně projeví každá manipulace. Vysoká ryzost dělá zlato měkkým a otisk prstu nebo škrábanec na rovné ploše pole jsou vidět na první pohled – proto se s nimi zachází výhradně za hranu a v kapsli.