Dvojdukát

Dvojdukát je zlatá mince o hmotnosti dvou dukátů, tedy 6,98 gramu ryzosti 986/1000. Razil se jako reprezentativní a dárková ražba už od 16. století a byl nejběžnějším z násobků dukátu. V Československu vycházel jako svatováclavský dvojdukát v letech 1923 až 1939 a znovu roku 1951, vždy v mincovně Kremnica.

Historie

Dukát vznikl roku 1284 v Benátkách a během 14. a 15. století se rozšířil po celé Evropě jako obchodní zlatá mince o hmotnosti kolem 3,5 gramu. Jakmile se jeho parametry ustálily, začaly mincovny razit i násobky – dvojdukát byl z nich nejběžnější, protože zůstával rozměrově zvládnutelný a dal se ještě používat v obchodě, na rozdíl od velkých násobků, které už sloužily jen k reprezentaci.

V českých zemích razily dvojdukáty mincovny habsburské monarchie souběžně s jednodukáty. Po vzniku Československa se dvojdukát vrátil jako součást svatováclavské řady, kterou navrhli sochař Otakar Španiel a grafik Jaroslav Benda; jejich společný návrh s heslem Cimbuří vyhrál soutěž na podobu nové zlaté ražby. Řada zahrnovala jednodukát, dvojdukát, pětidukát a desetidukát.

Zlaté dukáty přitom nebyly zákonným platidlem první republiky – ta měla korunovou měnu. Šlo o obchodní a sběratelské ražby, jejichž smyslem bylo držet hodnotu ve zlatě a reprezentovat mladý stát. Ražba pokračovala do roku 1939 a poslední série vyšla v roce 1951.

Sběratelský význam

Dvojdukát je pro sběratele vstupní branou do zlatých násobků: je dostupnější než pětidukát a desetidukát, ale nese stejné výtvarné zpracování i ryzost. U svatováclavských ražeb rozhoduje o ceně především ročník a náklad – některé roky vyšly v řádu stovek kusů, jiné v tisících.

Mimo československou řadu se dvojdukáty objevují u habsburských panovníků i u říšských měst; tam se cena odvíjí od panovníka, mincovny a zachovalosti. Protože jde o měkké zlato vysoké ryzosti, jsou dvojdukáty citlivé na oděr a škrábance, které se u tak malé plochy pozná okamžitě.