Desetidukát

Desetidukát je zlatá mince o hmotnosti deseti dukátů, tedy 34,91 gramu ryzosti 986/1000 a průměru 42 milimetrů. Je to největší běžně ražený násobek dukátu a v českých zemích zároveň jedna z nejdražších sběratelských mincí vůbec – svatováclavský desetidukát z roku 1937 se vydražil za 14,7 milionu korun.

Historie

Desetidukáty razila od 17. století řada evropských mincoven – doloženy jsou mimo jiné ražby polsko-gdaňské z roku 1614, litevské z roku 1616 a erfurtské z roku 1645. Ve všech případech šlo o mince, které se nepoužívaly k placení: sloužily jako dar, forma uložení zlata nebo doklad bohatství mincovního pána.

V českých zemích jsou nejslavnější desetidukáty Rudolfa II. a Ferdinanda III., ražené v pražské mincovně. Právě rok 1629 přinesl v Praze mimořádnou sérii zlatých ražeb od pětadvacetidukátu až po stodukát.

Novodobou kapitolou je svatováclavský desetidukát, který k řadě Otakara Španiela a Jaroslava Bendy přibyl roku 1929. Vzhledem k nákladu a ceně zlata šlo od začátku o mimořádnou ražbu, kterou si pořizovaly spíš instituce a sběratelé než běžní zákazníci. Desetidukát z roku 1934 vyšel v pouhých 68 kusech.

Sběratelský význam

Desetidukáty patří k vrcholu českého sběratelství. Ročník 1937 se vydražil za 14,7 milionu korun a desetidukát Ferdinanda III. z roku 1642 dokonce za 30 milionů korun – v obou případech rozhodla kombinace nízkého nákladu a výjimečné zachovalosti.

U mincí téhle hodnoty je běžné nezávislé ověření: kus posoudí certifikační společnost, zapouzdří ho a přidělí mu stupeň zachovalosti. Bez takového dokladu se ražba v této cenové hladině prakticky neobchoduje, protože rozdíl jednoho stupně znamená statisíce.