Idy březnové

Idy březnové označují v římském kalendáři 15. březen. Datum proslulo zavražděním Gaia Julia Caesara roku 44 př. n. l. skupinou senátorů vedenou mezi jinými Markem Juniem Brutem a Gaiem Cassiem Longinem. Původně však šlo o pravidelný kalendářní bod spojený s měsíčním cyklem a náboženskými obřady.

Historie

Římský kalendář nečísloval dny průběžně jako dnešní evropské kalendáře. Každý měsíc se orientoval podle kalend, non a id a dny se počítaly zpětně včetně cílového dne. Idy připadaly v březnu, květnu, červenci a říjnu na patnáctý den, v ostatních měsících na třináctý.

Gaius Julius Caesar vyšel z občanských válek jako rozhodující vládce římského státu. Po porážce Pompeia a dalších odpůrců soustředil konzulské, diktátorské, tribunské a náboženské pravomoci. Prováděl reformy, zakládal kolonie, rozšiřoval senát a připravoval tažení proti Parthům.

V únoru roku 44 př. n. l. přijal titul dictator perpetuo, diktátor na neurčito či doživotně. Královské pocty, jeho portrét na mincích a oslabení tradiční soutěže elit vyvolávaly obavy z monarchie. Motivy jednotlivých spiklenců však zahrnovaly také osobní křivdy, ztrátu vlivu a rozdílné představy o republice.

Skupina, kterou antické prameny nazývají osvoboditeli, zahrnovala více než šedesát mužů. Významnými organizátory byli Cassius, Brutus a Decimus Junius Brutus Albinus. Rozhodli se zaútočit při zasedání senátu, kde Caesar neměl obvyklou ochranu a společný čin měl vypadat jako politická poprava tyrana.

Dne 15. března 44 př. n. l. se senát sešel v Pompeiově kurii u divadla, protože vlastní budova byla mimo provoz. Spiklenci Caesara obklopili pod záminkou žádosti, vytáhli dýky a zasadili mu mnoho ran. Přesný počet a poslední slova se v pramenech liší.

Slavné varování věštce a věta „I ty, Brute?“ získaly podobu zejména v pozdější literatuře. Suetonius zaznamenal tradici řeckých slov kai sy, teknon, ale připouštěl i mlčení. Shakespeare vytvořil dramatický obraz, který nelze používat jako doslovný stenografický záznam události.

Spiklenci očekávali obnovu republiky, neměli však připravený společný program ani kontrolu nad vojskem. Caesarův kolega Marcus Antonius přežil a jeho pohřební politika obrátila veřejné nálady. Senát udělil vrahům amnestii, současně však potvrdil Caesarova opatření, čímž vznikl nestabilní kompromis.

Caesarův dědic Octavianus přijel do Itálie a přijal jméno adoptivního otce. S Antoniem a Lepidem vytvořil druhý triumvirát, který zákonně pronásledoval odpůrce a zabavoval majetek. Brutus a Cassius byli poraženi u Filipp roku 42 př. n. l. a oba zemřeli sebevraždou.

Po dalších občanských válkách porazil Octavianus Antonia a Kleopatru a stal se Augustem. Vražda tedy republiku neobnovila; urychlila konflikt, z něhož vzešel principát. Hodnocení březnových id se proto pohybuje mezi odporem k diktatuře a varováním před politickým násilím bez uskutečnitelného řádu.

Brutus vydal během tažení na východě denáry s opisem EID MAR, dvěma dýkami a čapkou osvobozeného otroka. Mince veřejně oslavovala zabití jako osvobození římského lidu. Vzácný typ je jedním z nejpřímějších numismatických komentářů k události antiky.

Březnové idy přežily v evropské kultuře jako symbol zrady, převratu a neodvratného varování. Historický význam je širší: datum spojuje římský kalendář, konec Caesarovy diktatury, selhání republikánské obnovy a propagandistický boj, který se odehrával také na mincích.

Denár EID MAR, dvě dýky a čapka osvobození

Denár Marka Junia Bruta nese na líci jeho portrét a jméno, na rubu dvě dýky po stranách pileu, čapky spojované s propuštěním otroka, a opis EID MAR. Dýky mohou představovat Bruta a Cassia nebo obecně spiklence; pileus vyjadřuje tvrzení, že Caesarova smrt osvobodila republiku.

Ražba vznikla roku 42 př. n. l. v pohyblivé mincovně Brutova vojska, nikoli v Římě v den vraždy. Sloužila k placení armády i politickému sdělení. Portrét žijícího Bruta současně přebíral praxi, kterou odpůrci kritizovali u Caesara.

Typ existuje ve stříbře a mimořádně vzácně ve zlatě. Vysoká cena přitahuje padělky, odlitky a moderní fantasy ražby. Pravost vyžaduje srovnání razidel, kovu, hmotnosti, hrany a dlouhé provenience; opis a dvě dýky lze napodobit snadno.

Některé padělky jsou historické a mohou mít vlastní sběratelskou hodnotu, musí být však jasně označeny. Novodobá kopie se slovem COPY, muzeální odlitek nebo dekorativní medaile nejsou římským denárem. Odstranění označení z kopie je závažný varovný zásah.

Jiné mince s Caesarovým portrétem či titulem dictator perpetuo dokumentují politické pozadí, nejsou však „mincí březnových id“. Přesný katalog oddělí emise před vraždou, Brutovu oslavu činu a pozdější pamětní či napodobující předměty. Zvlášť důležitá je provenience před rokem prudkého růstu ceny, protože dodatečně vytvořený příběh nedokládá starý původ. Odborný popis má uvést také katalogové číslo razidla a všechny testy kovu.