Senátor
Senátor je člen senátu, horní komory dvoukomorového parlamentu. V Česku tak označujeme jednoho z 81 členů Senátu Parlamentu České republiky, kteří jsou voleni na šest let v jednomandátových obvodech; Senát v této podobě zasedá od roku 1996. Slovo pochází z latinského senex – starý.
| Význam | Člen senátu, horní komory parlamentu |
|---|---|
| Původ slova | Latinské senator, od senex – starý, starší |
| Senát Parlamentu ČR | 81 senátorů, zasedá od roku 1996 |
| Funkční období | 6 let, každé 2 roky se volí třetina senátorů |
| Volitelnost | Občan ČR s právem volit, nejméně 40 let |
| Senát Národního shromáždění | 1920–1939, 150 senátorů volených na 8 let |
Historie
Pojem senátor pochází z latinského slova senator, odvozeného od senex znamenajícího starý nebo starší. Římská tradice připisovala založení senátu prvnímu králi Romulovi; původně měl sto členů z předních rodů, kteří radili králi a později konzulům. Během římské republiky se senát stal faktickým centrem politické moci a tvořili ho převážně bývalí magistráti. Za Caesara měl až 900 členů, Augustus jejich počet snížil na 600.
Instituce senátu se v různých podobách rozšířila do mnoha evropských zemí. Senátem se dodnes nazývá městská vláda některých bývalých hanzovních měst, například Lübecku, Rostocku nebo Stralsundu; v Hamburku, Brémách a Berlíně je senát zemskou vládou. Senát jako horní komoru parlamentu zavedla mimo jiné ústava Spojených států z roku 1787.
Na území českých zemí existovala horní komora již v habsburské monarchii, kdy od roku 1861 fungovala Panská sněmovna říšské rady. Po vzniku Československa v roce 1918 byl Senát zakotven v ústavě z roku 1920 jako součást Národního shromáždění. První československý Senát měl 150 členů volených na osm let, v praxi se však vždy volil celý současně s poslaneckou sněmovnou. Horní komora fungovala až do roku 1939, kdy byla po německé okupaci rozpuštěna. Po druhé světové válce již Senát obnoven nebyl. Květnová ústava z roku 1948 zavedla jednokomorové Národní shromáždění; Federální shromáždění v letech 1969–1992 mělo sice dvě sněmovny, senát mezi nimi ale nebyl.
Současný Senát Parlamentu České republiky byl ustaven až po pádu komunismu, kdy Ústava České republiky z roku 1992 zavedla dvoukomorový parlament. První volby do Senátu proběhly na podzim 1996, tedy téměř čtyři roky po přijetí ústavy. Senát má 81 členů volených na šest let v jednomandátových obvodech dvoukolovým většinovým systémem. Každé dva roky se obnovuje třetina senátorů, což zajišťuje kontinuitu práce horní komory.
Postavení a pravomoci senátora
Senátor v České republice musí být občanem České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let, což odráží historickou tradici senátu jako sboru zkušenějších politiků. Senátor vykonává svobodný mandát: stejně jako poslanec není při jeho výkonu právně vázán příkazy. Může přitom být členem politické strany.
Senát projednává zákony přijaté Poslaneckou sněmovnou: může je schválit, zamítnout, vrátit s pozměňovacími návrhy nebo vyslovit vůli se jimi nezabývat. Návrh zákona podává Poslanecké sněmovně Senát jako celek; jednotlivý senátor jej může Senátu navrhnout k projednání. Senát uděluje souhlas se jmenováním soudců Ústavního soudu. Spolu s Poslaneckou sněmovnou dává souhlas k ratifikaci vybraných mezinárodních smluv a k vyslání ozbrojených sil mimo území republiky; v případech vymezených Ústavou rozhoduje o vyslání vláda.
Senátoři pracují ve výborech a komisích, které se specializují na jednotlivé oblasti legislativy a státní správy. Každý senátor je členem alespoň jednoho výboru, kde se podrobně projednávají návrhy zákonů a další materiály. Právo interpelovat členy vlády, tedy klást jim dotazy s povinností odpovědět, však mají podle ústavy jen poslanci, nikoli senátoři.
