Poslanec
Poslanec je volený zástupce v zákonodárném sboru. V České republice zasedá 200 poslanců v Poslanecké sněmovně Parlamentu, volených na čtyři roky poměrným systémem. Poslanci přijímají zákony, schvalují státní rozpočet, vyslovují vládě důvěru či nedůvěru a kontrolují výkonnou moc.
| Počet poslanců v ČR | 200 |
|---|---|
| Funkční období | 4 roky |
| Věk pro zvolení | 21 let |
| Volební systém | poměrný, 14 volebních krajů, uzavírací klauzule 5 % pro samostatnou stranu |
| Ústavní zákon | souhlas tří pětin všech poslanců (120) |
| Poslanecká sněmovna ČR | od 1. ledna 1993 |
Historie
Slovo poslanec je odvozeno od slova posel a původně označovalo vyslance pověřeného určitým posláním. Z dočasného pověření se postupně vyvinula trvalá funkce zástupce určité skupiny obyvatel nebo území.
V českých zemích se zastupitelské instituce formovaly od středověku v podobě zemských sněmů, kde zasedali zástupci stavů – panstva, rytířstva a královských měst; Obnovené zřízení zemské roku 1627 sem vrátilo jako první stav duchovenstvo. Významný mezník představoval rok 1861, kdy byl v rámci rakouské ústavní monarchie obnoven zemský sněm, nově jako volený. Jeho poslanci byli voleni podle kuriového systému, který rozděloval voliče podle majetku a společenského postavení. Tento systém neumožňoval rovné volební právo, ale položil základy moderního parlamentarismu v českých zemích.
Ústavní listina Československé republiky z roku 1920 zřídila Národní shromáždění se dvěma komorami, Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Poslanecká sněmovna měla 300 členů volených na šest let poměrným systémem; volit do ní mohli muži i ženy starší 21 let. Meziválečný parlamentarismus fungoval až do zániku republiky roku 1939.
Období komunistické vlády v letech 1948–1989 znamenalo faktický zánik svobodného poslaneckého mandátu. Národní shromáždění a od roku 1969 Federální shromáždění se staly schvalovacími orgány rozhodnutí komunistické strany; poslanci byli vybíráni podle klíče Národní fronty. Skutečná parlamentní demokracie byla obnovena až po sametové revoluci v listopadu 1989.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vznikla 1. ledna 1993 přeměnou České národní rady. Podle ústavy má 200 poslanců volených na čtyři roky. Volební systém je založen na poměrném zastoupení s uzavírací klauzulí pěti procent pro samostatně kandidující strany; poslanci jsou voleni ve 14 volebních krajích.
Pravomoci a odpovědnost poslance
Poslanec se podílí na pravomoci zákonodárné, kontrolní a kreační. Hlavní funkcí poslance je přijímání zákonů, včetně ústavních zákonů, pro které je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců. Každý poslanec má právo zákonodárné iniciativy a může předkládat návrhy zákonů i pozměňovací návrhy. Poslanecká sněmovna jako jediná projednává a schvaluje státní rozpočet a státní závěrečný účet, čímž kontroluje hospodaření státu.
V oblasti kontrolní činnosti mají poslanci právo interpelovat vládu a její členy. Prostřednictvím vyšetřovacích komisí může Poslanecká sněmovna prošetřovat záležitosti veřejného zájmu. Sněmovna vyslovuje důvěru vládě a může jí také vyslovit nedůvěru, což vede k její demisi.
Poslanci pracují ve výborech, které se specializují na jednotlivé oblasti státní správy a připravují stanoviska k projednávaným zákonům. Za hlasování ve sněmovně nelze poslance postihnout a po dobu mandátu ho lze trestně stíhat jen se souhlasem Poslanecké sněmovny, což má zajistit nezávislost výkonu mandátu.
