Marcus Antonius

Marcus Antonius (83–30 před naším letopočtem) byl římský vojevůdce, Caesarův spojenec a triumvir, partner Kleopatry VII. Roku 31 před naším letopočtem podlehl Octavianovi v bitvě u Actia a o rok později spáchal sebevraždu. Jeho legionářské denáry jsou největší stříbrnou emisí pozdní republiky.

Historie

Sloužil jako Caesarův důstojník a roku 44 před naším letopočtem byl spolu s ním konzulem. Po Caesarově zavraždění se stal jedním z mužů, kteří se ucházeli o jeho odkaz. Na Caesarově pohřbu se shromáždění změnilo ve vzpouru, dav zapaloval domy spiklenců a mnozí z nich uprchli z Itálie – Shakespeare z Antoniovy pohřební řeči udělal jednu z nejznámějších scén světového dramatu.

S Octavianem a Lepidem vytvořil druhý triumvirát a společně porazili Caesarovy vrahy roku 42 před naším letopočtem u Filipp. Říši si rozdělili: Antoniovi připadly bohaté východní provincie, kde se spojil s egyptskou královnou Kleopatrou VII.

Právě ten svazek se stal Octavianovou zbraní. Vylíčil Antonia jako muže, který podlehl cizí panovnici a zradil Řím, a získal si veřejné mínění. Rozhodla bitva u Actia roku 31 před naším letopočtem; o rok později oba milenci v Alexandrii spáchali sebevraždu a Egypt se stal římskou provincií.

Legionářské denáry

Před bitvou u Actia potřeboval Antonius zaplatit obrovské vojsko a v letech 32–31 před naším letopočtem nechal razit sérii mincí, kterým se říká legionářské – převážně stříbrných denárů a několika zlatých aureů. Na líci je válečná loď a opis ANT AVG III VIR R P C, na rubu legionářský orel mezi dvěma polními odznaky a nápis s číslem konkrétní legie – od LEG PRI, tedy první, po LEG XXIII. Některé legie nesou i čestné přízvisko, například LEG XVII CLASSICAE nebo LEG XVIII LYBICAE, vlastní ražby mají pretoriánské kohorty a oddíl zvědů (CHORTIS SPECVLATORVM).

Šlo o největší emisi stříbrných mincí pozdní republiky. Denáry obsahovaly 92,2 % stříbra, méně než 96,84 % u denárů tehdy ražených v Římě, a proto je císařská správa nestahovala z oběhu k přetavení. Ještě za Vespasiána tvořily zhruba pětinu denárů obíhajících v Řecku a silně opotřebované kusy se v pokladech objevují až do 3. století. Marcus Aurelius a Lucius Verus později denár šesté legie obnovili v restituční ražbě s opisem ANTONINVS ET VERVS AVG REST LEG VI.

Díky velkému nákladu patří legionářské denáry k dostupným římským mincím s velkým příběhem. Kvůli dlouhému oběhu se většinou dochovaly silně opotřebované, cenu proto zvedá dobrá zachovalost a čitelné číslo legie.