William Shakespeare

William Shakespeare byl anglický dramatik, básník a herec, pokřtěný 26. dubna 1564 ve Stratfordu nad Avonou a zemřelý 23. dubna 1616. Je autorem či spoluautorem asi 39 her, 154 sonetů a dalších básní. Působil ve společnosti Lord Chamberlain's Men, později King's Men, spojené s divadlem Globe.

Historie

Shakespeare pocházel z rodiny stratfordského rukavičkáře a městského úředníka Johna Shakespeara. Roku 1582 se oženil s Anne Hathawayovou. O jeho následujících letech je málo přímých zpráv, ale od počátku 90. let 16. století je doložen v londýnském divadelním prostředí.

Jako herec, dramatik a podílník společnosti Lord Chamberlain's Men získal hospodářské zázemí i přístup ke scéně. Po nástupu Jakuba I. přijala společnost jméno King's Men. Shakespeare psal komedie, historické hry, tragédie i pozdní romance; chronologie a spoluautorství některých děl zůstávají předmětem výzkumu.

Za života vyšla část her samostatně. První folio z roku 1623, připravené kolegy Johnem Hemingesem a Henrym Condellem, uchovalo 36 her a zásadně ovlivnilo podobu kánonu. Moderní texty vznikají porovnáním raných tisků, nikoli z jediného autorského rukopisu.

Shakespearova posmrtná pověst rostla a jeho portrét se objevil na medailích, žetonech, bankovkách i pamětních mincích. Tyto předměty dokumentují kulturní paměť, nikoli vzhled ověřený fotografickou přesností.

Výklad hesla William Shakespeare musí rozlišovat dobové označení od pozdějšího odborného názvu. Současníci nemuseli používat stejnou terminologii jako dnešní katalogy a jeden výraz mohl v různých zemích znamenat odlišnou věc. Proto se vždy uvádí místo, období a druh pramene, z něhož určení vychází.

Důležitou část poznání tvoří písemné a hmotné prameny. Úřední dokument zachycuje právní záměr, účet praktické plnění a dochovaný předmět technologický výsledek. Žádný z nich není sám úplným obrazem. Spolehlivý popis porovnává jejich data a otevřeně označuje mezery v dochování.

Pozdější literatura často převzala působivý příběh, který zjednodušuje více příčin do jediné události. Moderní bádání proto kontroluje chronologii, význam dobových slov a nezávislost použitých svědectví. Rozdílné odborné závěry nejsou důvodem k náhodnému výběru, ale k přesnému vymezení toho, co lze tvrdit jistě.

Pro českého čtenáře je užitečné zachovat ustálený český název a při prvním výskytu doplnit původní termín. Překlad nemá vytvářet zdání instituce nebo technologie, která v dané době neexistovala. Srovnání s moderním pojmem může pomoci, jen pokud jsou současně popsány zásadní rozdíly.

V numismatickém a sběratelském prostředí se William Shakespeare může objevit na minci, medaili, bankovce, listině nebo v provenienčním záznamu. Samotná časová shoda spojení nedokazuje. Přímou vazbu potvrzuje opis, emitent, objednávka, archivní dokument nebo bezpečně doložený původ konkrétního předmětu.

Hodnota historického dokladu nespočívá jen ve vzácnosti. Podstatná je čitelnost rozhodujících znaků, úplnost kontextu a možnost ověřit předchozí vlastnictví. Čištění, doplnění nebo nepopsaná restaurace mohou odstranit informace. Katalog má proto oddělit popis stavu od historické interpretace.

Databázový záznam má obsahovat standardizovaný název, používané varianty, časové a zeměpisné určení a odkazy na ověřitelné autority. Nejistý údaj se zapisuje jako odhad nebo rozmezí, nikoli jako přesné číslo. Tím zůstane heslo použitelné i po zpřesnění výzkumu.

Dílo, portrétní tradice a pamětní ražby

Za nejdůležitější raná zobrazení se považují rytina Martina Droeshouta v Prvním foliu a stratfordská náhrobní busta. Pozdější medailérské portréty z nich vycházejí nebo je volně idealizují.

Při katalogizaci pamětní mince se uvádí emitent, rok, nominál, kov, náklad a výtvarník. Medaile bez nominálu není oběžná mince, i když má kruhový tvar a portrét.

Datum narození 23. dubna je tradiční odhad z křtu 26. dubna. Datum úmrtí 23. dubna je doložené; shoda obou dnů nemá být prezentována jako jistě plánovaná symbolika.

Při určování se nejprve zaznamená materiál, rozměr, hmotnost, technika, opis a všechny značky. Údaje se porovnávají s katalogem pro konkrétní místo a období. Podobnost hlavního motivu nestačí, protože pozdější kopie často přebírají obraz, ale mění hranu, písmo nebo výrobní postup.

Provenience se skládá z navazujících dokladů: starých soupisů, aukčních záznamů, sbírkových štítků, faktur a fotografií. Certifikát bez dohledatelného vydavatele není důkazem. Každá mezera se má přiznat a nesmí být nahrazena příběhem, který nelze ověřit.

Digitální fotografie má zachytit celek i detail v kolmém a šikmém světle. U mince se přidává hrana, u listiny vazba, pečeť a zadní strana. Barevné úpravy a měřítko se uvádějí, aby další badatel mohl rozlišit skutečný znak od stínu nebo komprese obrazu.

Odborný popis odděluje pozorování od závěru. Formulace „nese značku“ popisuje skutečnost, zatímco určení autora, dílny nebo události je interpretace. Pokud existují dvě přijímané možnosti, uvedou se obě s důvodem, proč zatím nelze jednu bezpečně vyloučit.