Principát

Principát je moderní označení první fáze římského císařství od vlády Augusta roku 27 př. n. l. do krize 3. století a nástupu pozdně antického uspořádání. Císař vládl jako princeps, „první občan“, a soustředil rozhodující pravomoci, přitom však zachovával republikánské úřady, senát a právní formy.

Historie

Po desetiletích občanských válek zůstal Octavianus jediným rozhodujícím vládcem římského světa. Roku 27 př. n. l. formálně vrátil mimořádné pravomoci senátu a přijal jméno Augustus. Nové uspořádání se vyhýbalo otevřenému titulu krále a používalo jazyk obnovené republiky.

Augustova moc nevycházela z jediné císařské ústavy. Spojoval opakovaně udělované nebo trvalé pravomoci: prokonzulské imperium nad důležitými provinciemi, tribunskou moc, nejvyšší kněžství, kontrolu armády a mimořádnou osobní autoritu označovanou auctoritas.

Slovo princeps znamenalo prvního nebo předního občana a navazovalo na titul princeps senatus. Císař se prezentoval jako nejvýznamnější člen obce, nikoli jako dědičný absolutní král. Prakticky však ovládal legie, zahraniční politiku, významná jmenování a rozsáhlé finance.

Senát, konzulové, praetoři a lidová shromáždění formálně přežívali. Jejich skutečný prostor se měnil podle císaře, osobních vztahů a politické situace. Provincie byly rozděleny mezi císařskou a senátní správu, ale konečná vojenská převaha zůstávala u panovníka.

Nástupnictví nebylo pevně právně stanoveno. Císaři adoptovali dědice, prosazovali příbuzné a žádali podporu armády, senátu i obyvatelstva Říma. Smrt bez přijatelného nástupce mohla vyvolat občanskou válku; dynastický princip existoval v praxi, nikoli jako jednoduché automatické pravidlo.

Mince byly hlavním prostředkem veřejného obrazu principátu. Nesly císařský portrét, tituly a alegorie vítězství, míru, hojnosti či následnictví. Opisy pomáhají datovat emisi podle tribunské moci, konzulátu a čestných titulů, avšak titulární data se musí ověřovat pro konkrétní vládu.

Hranice mezi principátem a dominátem není jediný přesný okamžik. Krize 3. století proměnila armádu a správu, Diocletianovy reformy od roku 284 vytvořily tetrarchii a otevřenější dvorskou monarchii. Moderní periodizace používá přechod prakticky, nesmí jej vydávat za dobové úřední zrušení principátu.

Císařské pravomoci a jejich obraz na mincích

Císařský opis může obsahovat jméno, titul Augustus, tribunskou moc, konzulát, otce vlasti a vítězné přídomky. Pořadí a zkratky se liší. Datování podle jediné zkratky je bezpečné jen tehdy, když je znám rozsah titulatury a razidlo není neúplně dochované.

Portrét panovníka vyjadřoval legitimitu, věk i vojenskou nebo občanskou roli. Styl však neurčuje psychologickou povahu císaře. Vavřínový věnec, paprsková koruna či zbroj mají ikonografický význam, který se posuzuje spolu s nominálem, obdobím a rubním typem.

Principát není název konkrétní mince ani právně neměnná ústava. Katalog může termín použít pro období, ale musí uvést císaře, mincovnu a datum. Pozdější pamětní medaile s Augustem je recepcí antiky, nikoli produktem raného císařství.