Pompeius Magnus
Gnaeus Pompeius Magnus (106–48 př. n. l.) byl římský vojevůdce a politik, třikrát konzul a člen prvního triumvirátu s Caesarem a Crassem. Dobyl východní Středomoří a uspořádal tamní římské provincie. V občanské válce podlehl Caesarovi u Farsálu a roku 48 př. n. l. byl zavražděn v Egyptě.
| Život | 29. září 106 – 28. září 48 před naším letopočtem |
|---|---|
| Konzulát | 70 a 55 př. n. l. s Crassem, 52 př. n. l. jako jediný konzul |
| Triumvirát | od roku 60 před naším letopočtem |
| Rozhodující bitva | Farsálos, 9. srpna 48 před naším letopočtem |
| Konec | zavražděn v Pelusiu v Egyptě dvořany Ptolemaia XIII. |
| Vlastní ražba | aureus 71 př. n. l., Řím – MAGNVS / PRO·COS (Crawford 402/1) |
| Posmrtný portrét | denáry syna Sexta Pompeia, Hispánie 45–44 a Sicílie 42–40 př. n. l. |
Historie
Pompeius pocházel z bohaté rodiny z Picena. Jeho otec Gnaeus Pompeius Strabo byl konzulem roku 89 př. n. l. a proslul chamtivostí a bezohledností. Mladý Pompeius vstoupil do občanské války na straně Sully. Vojáci mu podle vzoru Alexandra Velikého začali říkat Magnus (Veliký) a Sulla tento přídomek uznal. Kolem roku 81 př. n. l. porazil Mariovy stoupence na Sicílii a v Africe a bez jakéhokoli úřadu si vymohl triumf, což u tak mladého muže nemělo obdoby. Rychlá vítězství mu vynesla obrovskou popularitu, ale také nedůvěru senátu.
V sedmdesátých letech prvního století před naším letopočtem bojoval ve Španělsku proti Sertoriovi; po jeho zavraždění porazil a popravil jeho nástupce Perpernu. Roku 71 př. n. l. se vrátil do Itálie těsně poté, co Crassus porazil hlavní Spartakovo vojsko, pobil prchající zbytky a připsal si zásluhy na ukončení války. Roku 70 se stal konzulem společně s Crassem, přestože neprošel běžnou úřední kariérou. Gabiniův zákon mu roku 67 přes odpor senátu svěřil mimořádné velení proti pirátům, jejichž činnost potlačil za tři měsíce. Maniliův zákon mu roku 66 svěřil válku proti pontskému králi Mithridatovi VI. Pompeius ho porazil, roku 64 připojil k říši Sýrii a roku 63 po trojměsíčním obléhání dobyl Jeruzalém. Za východní tažení slavil roku 61 svůj třetí triumf.
Po návratu z východu Pompeius čelil opozici senátu, který odmítal schválit jeho východní uspořádání. To ho přivedlo ke spojenectví s Caesarem a Crassem – roku 60 vznikl první triumvirát. Roku 59 se Pompeius oženil s Caesarovou dcerou Julií. Po smrti Julie roku 54 a Crassa roku 53 se vztah s Caesarem zhoršil. Roku 52 se Pompeius stal jediným konzulem a postupně se postavil do čela optimátů proti Caesarovi. Když Caesar roku 49 překročil Rubikon, vypukla občanská válka. Pompeius ustoupil do Řecka, kde ho Caesar 9. srpna 48 porazil u Farsálu. Uprchl do Egypta, kde ho 28. září 48 při vylodění u Pelusia zavraždili dvořané mladého Ptolemaia XIII.
Pompeius na římských mincích
Ražba mincí byla v republikánském Římě věcí k tomu určených úředníků a Pompeius sám vydal za života jen výjimečnou ražbu. Je to aureus z roku 71 př. n. l. (Crawford 402/1): na líci hlava personifikované Afriky ve sloní kůži s opisem MAGNVS, na rubu Pompeius v triumfální kvadrize, nad ním letící Viktorie s věncem a opis PRO·COS.
Pompeiův portrét se na mincích objevil až po jeho smrti, na ražbách jeho syna Sexta Pompeia. V Hispánii razil Sextus v letech 45–44 př. n. l. denáry s hlavou otce a postavou Piety na rubu (opis SEX·MAGN·PIVS·IMP SAL, Crawford 477/3). Na Sicílii v letech 42–40 př. n. l. vydal denáry s hlavou Pompeia Velikého a opisem MAG·PIVS·IMP·ITER, na jejichž rubu stojí Neptun mezi dvěma katánskými bratry, kteří nesou na ramenou své otce (Crawford 511/3). Opis PRAEF CLAS·ET·ORAE MARIT·EX·S·C na rubu připomíná Sextův úřad velitele loďstva a mořského pobřeží.