Kníže
Kníže je šlechtický titul panovníka knížectví a zároveň hodnost české vyšší šlechty, postavená nad hrabětem. Latinsky se psal dux, u říšských knížat princeps. Čechám vládla knížata z rodu Přemyslovců až do roku 1198, kdy se země za Přemysla Otakara I. staly dědičným královstvím.
| Význam | titul vládce knížectví, později hodnost vyšší šlechty |
|---|---|
| Latinský ekvivalent | dux (česká knížata), princeps (říšská knížata) |
| Česká knížata | Přemyslovci do roku 1198 |
| Výjimky s královským titulem | Vratislav II. (1085, pro svou osobu), Vladislav II. (korunován 1158) |
| Konec knížecí éry v Čechách | 1198, Přemysl Otakar I., dědičné království |
| Postavení v české šlechtě | vyšší šlechta v pořadí kníže, hrabě, svobodný pán, pán |
| Ve Svaté říši římské | říšská knížata světská i církevní, přímí vazalové císaře |
| Souvislost s mincemi | denáry českých knížat od 10. století s latinským titulem DUX |
Historie
Slovo kníže pochází ze staroslovanštiny a ve starších textech se často zaměňovalo s příbuzným slovem kněz. V raném středověku označovalo vládce kmene nebo země. V českém prostředí se pojí s nejstarší fází státu: Přemyslovci vládli Čechám jako knížata a latinské prameny je nazývaly dux. Královský titul získali jen dva z nich – Vratislav II. roku 1085 pro svou osobu a Vladislav II., korunovaný roku 1158. Knížecí éra skončila roku 1198, kdy se Čechy za Přemysla Otakara I. staly dědičným královstvím.
Ve Svaté říši římské tvořila říšská knížata (princeps imperii) nejvyšší vrstvu velmožů, kteří byli přímými vazaly císaře. Patřila k nim světská knížata i církevní hodnostáři, kteří vládli vlastnímu území jako knížata-biskupové. Většina církevních knížectví zanikla za napoleonských válek.
V českých zemích se knížecí titul ustálil jako hodnost vyšší šlechty, řazená před hrabata, svobodné pány a pány. Vedle toho vládla ve Slezsku vlastním knížectvím slezská knížata.
Knížata a mince
Nejstarší české mince razila knížata. Denáry se v Čechách razily od doby Boleslava I. ve druhé polovině 10. století a jméno pražského knížete na nich provázel latinský titul DUX.
Vlastní mince razila i pozdější knížata. Těšínský kníže Adam Václav Těšínský razil v Těšíně mimo jiné trojgroše a dvoukrejcary, lehnicko-břežská knížata Jiří, Ludvík a Kristián vydávala vlastní ražby v letech 1639–1663 a kníže Karel Egon I. z Fürstenberka dal roku 1772 razit vlastní dukáty.