Přemysl Otakar I.

Přemysl Otakar I. (vládl 1197–1230) byl český kníže a od roku 1198 král, který prosadil, že královský titul zůstane v rodě dědičně. Potvrzuje to Zlatá bula sicilská z roku 1212, od které se odvozuje kontinuita českého království. Razil nejprve denáry a asi ve druhé polovině 20. let 13. století zavedl brakteáty – tenké jednostranné mince.

Historie

Přemysl Otakar I. se dostal k moci po dlouhém období vnitřních sporů, kdy se na knížecím stolci střídali příbuzní v rychlém sledu a země byla oslabená. Jeho hlavním úspěchem bylo, že tenhle koloběh ukončil – prosadil prvorozenectví, takže vláda přecházela na nejstaršího syna místo na nejstaršího člena rodu.

Královský titul získal roku 1198 od Filipa Švábského už jako dědičný, v bojích o římský trůn ho však bylo třeba stále obhajovat. Přemysl proto využil zápasu o římský trůn, podpořil Fridricha II. Štaufského a nechal si roku 1212 vystavit listinu, která dědičný titul potvrdila – Zlatou bulu sicilskou.

Listina zároveň vymezila poměrně volné postavení českého státu v Říši. Panovník měl přesně vyčíslené povinnosti vůči císaři a volba českého krále zůstala domácí věcí. Od tohoto dokumentu se odvozuje kontinuita českého království až do zániku monarchie.

Vedle politiky Přemysl posílil i hospodářství. Podporoval zakládání měst, těžbu stříbra a vydával listiny, které upravovaly práva měšťanů – tedy přesně ty podmínky, za kterých mohlo o devadesát let později vzniknout mincovnictví pražského groše.

Brakteáty – mince jeho doby

Za Přemysla Otakara I. se v Čechách razily nejprve denáry a asi od druhé poloviny 20. let 13. století brakteáty: mimořádně tenké stříbrné plíšky ražené jen z jedné strany, takže se motiv na druhé straně objevuje zrcadlově prohloubený. Vznikaly úderem razidla do plíšku podloženého měkkou podložkou a jejich průměr byl na tehdejší dobu velký, zatímco hmotnost nepatrná.

Pro sběratele jsou brakteáty nejkřehčí českou mincí vůbec. Tenký plíšek se snadno láme a ohýbá, takže dochované celé kusy jsou vzácné a valná část nálezů je zlomkovitá. Stav proto rozhoduje o ceně mnohem výrazněji než u pozdějších ražeb.

Určování je náročné, protože brakteáty nenesou jméno panovníka – jen obraz. Přiřazují se podle stylu, podle nálezových okolností a podle porovnání s pečetěmi téže doby.