Brakteát

Brakteát je velmi tenká jednostranně ražená stříbrná mince středověké střední Evropy. Obraz vyražený na líci se kvůli tenkému střížku projevuje na rubu jako negativní reliéf. Jednotná hmotnost ani rozměr neexistují; české brakteáty patří hlavně do 13. století a určují se podle typu a nálezu.

Brakteáty ve střední Evropě

Brakteáty se razily z velmi tenkého stříbrného střížku pouze jedním razidlem. Reliéf líce proto na rubu vystupuje jako obrácený negativní obraz. Tenký kov se mohl při ražbě prohnout, ale miskovitý tvar ani přesný průměr nejsou pro všechny emise stejné.

Tento způsob ražby se ve 12. a 13. století uplatnil v několika částech střední Evropy. Jednotlivá území používala rozdílné hmotnostní standardy a odlišné obrazové typy, takže slovo brakteát označuje technickou skupinu mincí, nikoli jeden nominál s pevnou hodnotou.

Česká národní banka spojuje zavedení českých brakteátů s Přemyslem Otakarem I. a uvádí jejich ražbu přibližně mezi lety 1210 a 1300. V dobových pramenech se označovaly jako denáry; dnešní název brakteát je mladší a vychází z latinského slova pro tenký kovový plíšek.

Obraz a určování

Mnoho brakteátů nemá opis. Určení se proto opírá o podobu panovníka, heraldické a architektonické motivy, styl razidla, průměr, hmotnost a především nálezové souvislosti. Přesné přiřazení panovníkovi nebo mincovně nemusí být možné jen podle jednoho obrazového prvku.

Tenký střížek je citlivý na ohnutí, prasknutí a ztrátu okraje. Při popisu se má oddělit stav dochování od původní technologie výroby; poškozený nebo dodatečně prohnutý kus sám o sobě nedokládá, jaký tvar měla mince bezprostředně po vyražení.