Humanismus
Humanismus je myšlenkový a kulturní proud, který vznikl ve 14. století v Itálii a obnovil studium antické literatury a jazyků podle hesla ad fontes – k pramenům. Prvními představiteli byli Francesco Petrarca a Giovanni Boccaccio. V českých zemích se humanismus prosadil koncem 15. století. V širším smyslu označuje slovo humanismus postoj, který staví do středu hodnotu a schopnosti člověka a jeho pozemské blaho.
| Význam | myšlenkový proud zaměřený na antickou vzdělanost, jazyky a literární formu; v širším smyslu postoj stavějící do středu člověka |
|---|---|
| Vznik | Itálie, 14. století |
| První představitelé | Francesco Petrarca (1304–1374), Giovanni Boccaccio (1313–1375) |
| Heslo | ad fontes – k pramenům |
| Čeští humanisté | Jan ze Středy, Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, Viktorin Kornel ze Všehrd, Daniel Adam z Veleslavína |
| Numismatická souvislost | Petrarca daroval roku 1354 Karlu IV. římské mince s portréty císařů; Pisanellovou medailí Jana VIII. Palaiologa (1438) začíná renesanční portrétní medaile |
Historie
Humanismus vznikl ve 14. století v Itálii jako odpor proti scholastické filozofii. Jeho první představitelé, Francesco Petrarca a Giovanni Boccaccio, hledali poučení v dílech antických autorů, především Cicerona, a vraceli se k jejich původním textům. V polovině 15. století přinesli uprchlíci z Konstantinopole do Itálie řecké rukopisy včetně Platónových spisů. Knihtisk pak humanistické poznatky rozšířil a v 15. a 16. století se humanismus prosadil v celé Evropě; připravil také půdu renesančnímu umění.
Do Čech pronikly první podněty už za Karla IV. Petrarca si dopisoval s císařem a od roku 1354 i s jeho kancléřem Janem ze Středy, raně humanistickým vzdělancem, který do listin dvorské kanceláře vnesl nový, klasicky školený styl.
Vlastní český humanismus se rozvinul koncem 15. století, převážně ve šlechtickém prostředí. Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, vzdělaný v Bologni a Ferraře, psal výhradně latinsky a na hradě Hasištejn shromáždil knihovnu, z níž je doloženo 757 tisků. Proti latinským humanistům vystoupil Viktorin Kornel ze Všehrd (1460–1520), který žádal, aby čeští učenci psali česky. Roku 1499 dokončil právnické dílo O práviech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery.
Ve druhé polovině 16. století vyvrcholil český humanismus v činnosti pražského nakladatele Daniela Adama z Veleslavína (1546–1599), podle něhož se toto období nazývá veleslavínské. Vydával naučné knihy o dějinách, lékařství, právu a mravech, mimo jiné Kalendář historický (1578) a latinsko-český slovník (1579).
Samotný název směru je mladší než hnutí: renesanční učenci si říkali humanisté, slovo humanismus poprvé použil roku 1808 německý teolog Friedrich Immanuel Niethammer. V širším smyslu se o humanismu mluví i u pozdějších proudů, které stavějí do středu člověka a jeho pozemské blaho, například u osvícenství. V anglosaských zemích tak označuje i část ateistického hnutí 20. a 21. století.
Humanismus a mince
Humanisté četli antické mince jako historický pramen. Petrarca sbíral římské mince a roku 1354 daroval Karlu IV. zlaté a stříbrné kusy s portréty starověkých císařů, mezi nimi Augusta, s výzvou, aby se jimi císař řídil.
Z humanistického obdivu k antickým portrétům vyrostla renesanční medaile. Na počátku renesanční portrétní medaile stojí Pisanellova medaile byzantského císaře Jana VIII. Palaiologa, vytvořená při jeho jednáních s papežským koncilem ve Ferraře a Florencii v letech 1438–1439.