Lobkovicové
Lobkovicové jsou český šlechtický rod pojmenovaný podle vsi Lobkovice u Mělníka a doložený od konce 14. století. Roku 1459 získali říšský a roku 1479 český panský stav, v letech 1623–1624 knížecí titul. Knížata z Lobkovic dala razit vlastní mince, mimo jiné dukáty a tolar.
| Původ jména | ves Lobkovice u Mělníka |
|---|---|
| Nejstarší doložený předek | Martin z Újezda (zemřel před 1397) |
| Panský stav | říšský 1459, český 1479 |
| Knížecí titul | říšský 1623, český 1624 – Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic |
| Hlavní větve | Hasištejnští z Lobkovic, Popelové z Lobkovic |
| Hlavní sídla | Roudnice nad Labem, Nelahozeves, Mělník, Lobkovický palác na Pražském hradě |
| Vlastní ražby | dukát Ferdinanda Augusta Leopolda bez letopočtu; tolar, dukát a 20krejcar Františka Josefa Maxmiliána z roku 1794 (Vídeň) |
Historie
Nejstarším doloženým předkem rodu je Martin z Újezda, který zemřel před rokem 1397. Jméno rodu pochází od vsi Lobkovice u Mělníka, kterou od krále Václava IV. získal Mikuláš Chudý z Újezda († 1435), od roku 1417 nejvyšší zemský písař. Dne 3. srpna 1459 povýšil císař Fridrich III. v Brně Mikuláše a Jana z Lobkovic do říšského panského stavu; v Čechách byl titul uznán roku 1479 a rod přijat do panského stavu.
Rod se rozdělil na Hasištejnské z Lobkovic, kteří z větší části vymřeli na počátku 17. století, a na Popely z Lobkovic. K hasištejnské větvi patřil humanista Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (kolem 1460–1510), zakladatel knihovny na hradě Hasištejn.
Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic (1568–1628) zastával od roku 1599 až do smrti úřad nejvyššího kancléře Českého království. Roku 1603 se oženil s Polyxenou z Pernštejna, vdovou po Vilému z Rožmberka, která mu přinesla Roudnici nad Labem; ta zůstala sídlem rodu až do roku 1948. Roku 1623 jej císař Ferdinand II. povýšil do říšského knížecího stavu a o rok později získal i český knížecí stav.
Jeho syn Václav Eusebius z Lobkovic (1609–1677), císařský polní maršálek, koupil roku 1646 slezské vévodství Zaháň. Už roku 1641 bylo z hornofalckých panství Störnstein a Neustadt vytvořeno okněžněné hrabství Störnstein a roku 1653 získali Lobkovicové hlas v říšské knížecí radě. Zaháň rod prodal na konci 18. století, Störnstein roku 1807. Roku 1786 povýšil císař Josef II. roudnické panství na vévodství.
František Josef Maxmilián z Lobkovic (1772–1816) proslul jako mecenáš Ludwiga van Beethovena, který mu věnoval mimo jiné 3. symfonii Eroica.
Pozemková reforma po roce 1918 připravila rod přibližně o 80 % půdy. Roku 1919 změnil Ferdinand Zdeněk pravopis jména z Lobkowitz na Lobkowicz. Majetek Maxmiliána Lobkowicze zabavili nacisté a roku 1948 znovu, bez náhrady, komunistický režim. Po roce 1989 získaly jednotlivé větve část majetku zpět, mimo jiné zámky Mělník (1992) a Nelahozeves (1993) a Lobkovický palác na Pražském hradě (2002), zpřístupněný roku 2007.
Sídla a vlastní ražby
Hlavním sídlem knížecí větve byla od roku 1603 Roudnice nad Labem, od roku 1623 rod držel Nelahozeves a v letech 1753–1938 Mělník a Hořín. Lobkovický palác na Pražském hradě patřil rodu v letech 1627–1939. Na zámku Nelahozeves jsou dnes uloženy rodové sbírky; knihovna roudnické větve uchovává zhruba dvě třetiny knih, které shromáždil Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic.
Katalogy evidují zlatý dukát knížete Ferdinanda Augusta Leopolda (vládl 1677–1715) bez letopočtu, s jeho poprsím na líci a korunovaným rodovým erbem na rubu; razidla k němu uchovává Národní muzeum v Praze a rakouský numismatik Eduard Holzmair jej považoval za medaili. Roku 1794 dal František Josef Maxmilián ve vídeňské mincovně razit tolar, dukát a 20krejcar.
