Maršálek
Maršálek byl původně správce panovníkových stájí, později vysoký hodnostář. V Českém království byl nejvyšší maršálek třetím nejvyšším zemským úředníkem, rozhodoval o šlechtické cti a řídil zemský sněm. V některých armádách je maršál nejvyšší hodností.
| Původ slova | starohornoněmecké marah (kůň) a scalch (služebník) |
|---|---|
| Úřad v Čechách | nejvyšší maršálek Království českého, třetí zemský úředník po nejvyšším purkrabím a nejvyšším zemském hofmistrovi |
| Dědičnost | od počátku 14. století v rodu pánů z Lipé, ztracena po Bílé hoře |
| Pravomoci | věci šlechtické cti, dohled nad erby, řízení zemského sněmu |
| Zánik | zemský sněm rozpuštěn Anenskými patenty 1913, úřad do konce monarchie neobnoven |
| Numismatická souvislost | nejvyšší maršálek Jan Josef z Valdštejna dal roku 1722 razit v pražské mincovně pětidukát z jílovského zlata |
Historie
Slovo maršálek pochází ze starohornoněmeckých slov marah (kůň) a scalch (služebník) a původně označovalo správce panovníkových stájí. Úřad se svěřoval důvěryhodným členům dvora a jeho prestiž postupně rostla.
V Čechách byl maršálek nejprve dvorským úředníkem; seznam držitelů úřadu začíná v polovině 12. století. Později se z dvorského úřadu stal úřad zemský; od počátku 14. století se dědil v rodě pánů z Lipé. Nejvyšší maršálek byl třetím nejvyšším zemským úředníkem po nejvyšším purkrabím a nejvyšším zemském hofmistrovi. Měl na starosti záležitosti cti šlechtického stavu a soudil spory o ni, otvíral, řídil a uzavíral zemský sněm a při korunovaci nesl svatováclavský meč. Na erbovní záležitosti dohlížel prostřednictvím heroldské kanceláře.
Páni z Lipé o úřad přišli při konfiskacích po bitvě na Bílé hoře. Od roku 1625 se pravomoc maršálka omezila na Čechy a Obnovené zřízení zemské potvrdilo jeho místo třetího hodnostáře království. Dříve přísahal králi i stavům, nově jen králi a jeho dědicům. Úřad pak drželi Berkové z Dubé a po jejich vymření se obsazoval na pět let. Po josefínských reformách se stal čestným titulem, nejvyšší maršálek však formálně dál stál v čele zemského sněmu a předsedal zemskému výboru. Posledním držitelem byl od roku 1907 Ferdinand Jiří z Lobkowicz. Anenské patenty roku 1913 sněm rozpustily a do zániku monarchie roku 1918 už obnoven nebyl.
Vedle dvorského úřadu se titul ujal ve vojsku. Polní maršál je v některých armádách nejvyšší vojenskou hodností, někdy jen čestnou. V rakouské armádě ji nesl například Alfred Windischgrätz, známý potlačením pražského povstání roku 1848. V Polsku se maršálkem nazývá předseda Sejmu.
Maršálkové a mince
Někteří držitelé maršálských úřadů razili vlastní mince. Pavel Sixtus Trautson, nejvyšší dvorní maršálek císaře Rudolfa II., získal mincovní právo od císaře Matyáše a v letech 1617–1620 razil na hradě Falkenstein a ve svém vídeňském domě dukáty, tolary, jejich násobky a díly i 3krejcary. Nejvyšší maršálek Království českého Jan Josef z Valdštejna dal roku 1722 jako nájemce zlatých dolů v Jílovém u Prahy razit v pražské mincovně pětidukát s hornickým výjevem. Jílovské zlaté ražby jsou velmi vzácné.
