Brno

Brno je druhé největší město České republiky s více než 400 000 obyvateli a sídlo Jihomoravského kraje. Do roku 1928 bylo hlavním městem Moravy, dnes sídlí v Brně Ústavní soud, Nejvyšší soud i Masarykova univerzita. S přestávkami zde od 11. století do roku 1648 pracovala mincovna.

Historie

Po rozdělení Moravy knížetem Břetislavem I. v polovině 11. století se brněnský hrad stal sídlem údělného knížectví. První písemná zmínka o Brně pochází z Kosmovy kroniky k roku 1091, která popisuje tažení českého krále Vratislava II. proti Brnu. Městská práva získalo Brno roku 1243, roku 1292 k nim přibylo právo volit rychtáře. V polovině 13. století vznikl nad městem hrad Špilberk.

Za Lucemburků se Brno stalo politickým a hospodářským centrem Moravy. Roku 1641 nařídil Ferdinand III. natrvalo přenést zemský sněm, soud a zemské desky z Olomouce do Brna a od roku 1642 bylo Brno jediným politickým centrem Moravy. Roku 1645 odolalo švédskému obléhání. Josef II. potvrdil roku 1782 Brno natrvalo jako hlavní město a tím zůstalo až do roku 1928.

Roku 1919 vznikla v Brně Masarykova univerzita. Dnes je město sídlem Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího státního zastupitelství i veřejného ochránce práv.

Brno v dějinách mincovnictví

Mincovna na brněnském hradě vznikla v letech 1055–1061; nejstarší brněnskou ražbou je společný denár knížat Oty I. Olomouckého a Konráda I. Brněnského. Ve 13. století sídlil v Brně moravský mincmistr. V 15. století razila vedle markrabské mincovny i městská a roku 1457 dostalo město od Ladislava Pohrobka privilegium razit mince s moravskou šachovanou orlicí. Roku 1619 mincovnu znovu otevřeli moravští stavové. Skončila roku 1648 odchodem mincmistra J. K. Richthausena do Vídně a s ní i vládní mincovnictví na Moravě.